(100 let)
Vladimír Panoš se narodil 2. července 1922 ve slovenské obci Strážská. Když v roce 1940 maturoval, byl jeho otec zatčen za odboj ve skupině Jitřenka. Na radu otcových spolupracovníků vstoupil 1. 10. 1940 do vládního vojska, aby unikl pozornosti nacistů.
Po základním výcviku a důstojnickém kurzu byl v lednu 1943 povýšen na poručíka. Koncem května 1944 odjel s 6. praporem do severní Itálie, kde se svou četou přešel 9. 7. 1944 k partyzánům. Po řadě bojů byla jednotka nucena ustoupit 25. 7. 1944 do Švýcarska. Vladimír byl se zbytky 6. praporu (280 mužů) dopraven přes Marseille – Neapol a Gibraltar 2. 12. 1944 do Británie. V polovině ledna 1945 byl přemístěn k RAF a zařazen do výcviku navigátora. Domů se vrátil 18. 8. 1945, pracoval u dopravního oddílu MNO do 20. 3. 1946. Poté jako pobočník u výcvikové peruti v Chrudimi. Od května byl v letecké škole Šternberk, v červnu v pilotní škole Prostějov, kde 27. 8. 1946 těžce havaroval. Po uzdravení byl od července 1947 učitelem meteorologie v Olomouci. Po únoru 1948 musel opustit armádu, vystudoval vysokou školu, 1956–1968 pracoval v Brně v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV a do roku 1974 učil na Katedře fyzické geografie v Olomouci. V roce 1965 stál u zrodu speleologické unie při UNESCO, kde byl v letech 1969–1977 a 1981–1985 viceprezidentem. Od roku 1978 byl předsedou České speleologické společnosti. Zabýval se teoreticky i prakticky vývojem krasových oblastí, byl spoluautorem projektu CHKO Litovelské Pomoraví a stál u zrodu léčebné metody speleoterapie. Je autorem a spoluautorem 300 studií a pojednání. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Doc. RNDr. Vladimír Panoš, CSc., zemřel 7. ledna 2002 v Olomouci.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
