(105 let)
Jedním z aktérů kotorské vzpoury byl František Rasch. Narodil se v Přerově 9. 12. 1889 do chudé rodiny německého krejčího Adolfa Rasche a Kateřiny, rozené Petříkové. Rodiče se poznali ve Vídni a brali se 13. 11. 1883 v rodišti Kateřiny v Kojetíně.
Měli spolu celkem 13 dětí, ale pět zemřelo v mládí, tři po dosažení dospělosti. František vystudoval námořní školu pro plavčíky v Šibeniku a po dvou letech nastoupil službu na moři. Po sedmi letech 10. 6. 1913 odešel do zálohy, do Opavy. Po vypuknutí první světové války 4. 8. 1914 narukoval v hodnosti mladšího plavčíka. Jako výborný specialista byl povyšován až na vyššího poddůstojníka. Válečné námořnictvo se běhen války omezovalo na obranu vlastního pobřeží a námořníci trpěli materiální nouzí. Vzpoura v boce Kotorské začala výstřelem z lodního děla 1. února 1918 a Františka zastihla jako velitele oddílu světlometů v Kumboru. U soudu vypověděl, že v prvních hodinách vzpoury byl na cestě do Gjenoviče a na pancéřový křižník Sankt Georg, admirálskou velící loď, centrum povstání s posádkou 608 námořníků, z toho 67 Čechů, přišel zavést řád a zabránit krveprolití. Nebyl strůjcem vzpoury ani revolucionářem pod vlivem bolševismu. Ale rada námořníků si ho zvolila jako vůdce, spolu s Gustawem Stomawskim, Sangerem a Dvořákem. Požadovali demokratizaci mocnářství, práva námořníků na sebeurčení, úplnou demobilizaci a sociální jistoty. Ale už 3. 2. se vzpoura rozpadla. Asi 800 námořníků bylo dopraveno na břeh. Z nich vybrali 40: 25 Jugoslávců, 8 Čechů, 4 Italy, 2 Poláky a 1 Němce. Stanný soud zahájil jednání 5. 2. a vynesený trest smrti 8. 2. pro Františka Rasche, poddůstojníka Antona Grabara a kulometčíky Jerka Sisgoriče a Matea Berničeviče byl vykonán v 6 hodin ráno 11. února 1918 zastřelením u hřbitovní zdi ve vesničce Skaljari u Kotoru.
-lgs-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
