(175 let)
Roku 1687 se z Porýní na Šumavu stěhuje praděd Karla Klostermanna Daniel. Jeho syn Josef (* 1765) byl v Dolním Schlössewaldu rychtářem a otec Karla, také Josef (* 1813), vystudoval v Klatovech gymnázium a ve Vídni medicínu.

Praděd Karlovy matky byl francouzský šlechtic a hugenot František Abélé z Ardenských hor, který přišel koncem 17. stol. do Čech ze Švábska. Roku 1740 zakládá snad první českou sklárnu v Mišově u Spáleného Poříčí a po jejím vyhoření další u Prášil. Jeho syn František připojuje ke sklárně zámek a huť Debrník u Železné Rudy. Karlova Babička Charlotta Abélé (* 1798) se vdala za Antonína Hauera, majitele hornorakouských velkoskláren. Matka Karla Charlotta Hauerová (* 1822) si 1844 bere Josefa Klostermanna, od roku 1841 doktora lékařství. Karel Faustin Klostermann se narodil 13. února 1848 v hornorakouském Haagu am Hausruck, kam se rodiče roku 1844 odstěhovali, protože tu otec získal místo lékaře. V roce 1849 se rodina stěhuje z Haagu do Sušice, kde otec dostal místo praktického lékaře. Do Žichovic pod Rabím se stěhují 1854, kam byl otec povolán knížetem Gustavem Lambergem za panského lékaře a Karel začíná chodit do jednotřídní školy v Nezamyslicích. Školu nezvládá a odjíždí s celoživotním kamarádem Albertem Kerberem do dvojtřídní školy ve Stříbrných Horách (1855). Roku 1857 se rodiče stěhují zpět do Sušice a vrací se sem i Karel ze Stříbrných Hor. Ve školním roce 1857–1858 nastupuje na gymnázium v Písku, kde neprospívá, a proto v říjnu 1858 nastupuje na gymnázium do Klatov. Roku 1860 se rodina stěhuje do Štěkně, otec přijímá místo panského lékaře u knížete Windischgrätze a na podzim 1861 se Karel vrací do kvinty píseckého gymnasia. Po smrti knížete Windischgrätze 1862 otec nastupuje místo obecního lékaře v Kašperských Horách, Karel 1865 maturuje v Písku a v říjnu na přání otce začíná studovat medicínu ve Vídni.
Vstupuje 6. 1. 1867 do českého spolku akademického ve Vídni, 1870 ukončí studia medicíny kvůli velké bídě i své krátkozrakosti. V letech 1870–1872 je vychovatelem v Žamberku, kde si osvojil jazyky: francouzský, vlašský, španělský, ruský, srbochorvatský, částečně anglický, polský, rumunský i novořecký. Od září 1872 je redaktorem vídeňského časopisu Wanderer, který hájí české zájmy. Po tzv. „Krachu vídeňském“ 1. 8. 1873 deník zaniká a Karel se vrací do Kašperských Hor. V říjnu 1873 nastupuje jako zatímní učitel francouzštiny na německé reálce v Plzni. O masopustě 1875 se žení s Marií Carmineovou, dcerou císařského rady a celního správce v Plzni. Státní zkoušky skládá 4. 12. 1877 a získává aprobaci z jazyku francouzského pro vyšší reálky a z jazyku německého pro nižší ústavy a již 1. 9. 1878 je jmenován učitelem na reálce v Plzni. Od 1. 9. 1881 začíná užívat titul profesor a začíná se věnovat své spisovatelské činnosti. Pro své české vlastenecké smýšlení dostává 30. 1. 1896 ostrou důtku od c. k. zemské školní rady v Plzni za román „Za štěstím“. Manželka Marie umírá 6. 1. 1898 a Karel uzavírá nový sňatek 19. 6. 1898 s Betty Juránkovou, vdovou po továrníkovi. Karel odchází na penzi 1908 po 35 letech služby na plzeňské reálce a léto tráví v milované Štěkni. Dostává těžký zápal plic (1916), ve Štěkni se zotavuje, je však silný kuřák a 1919 onemocní rozedmou plic a rozšířením srdce, kazí se mu zrak, přestává vycházet, je v péči plzeňského lékaře Dr. Karla Bauera. V květnu 1923 se cítí lépe, z Plzně je převezen do Štěkně a na přímluvu Alfréda Windischgrätze smí obývat byt v pravém křídle zámku, v péči panského lékaře Dr. Vaňaty. Ale již 16. 7. 1923 Karel Klostermann ve Štěkni umírá ve věku 75 let. Plzeňská obec 19. 7. 1923 vypravuje svému významnému občanovi pohřeb ze Štěkně a z tamního nádraží je rakev s ostatky převezena do Plzně, kde 20. 7. 1923 po slavném církevním pohřbu s početným průvodem přátel i občanů je Karel Klostermann pochován na čestném místě na hřbitově sv. Václava.
Karel Klostermann vydal v němčině čtyři psané knihy v letech 1890–1922, česky psaných třicet knih, vydaných v letech 1894 (Ze světa lesních samot) až 1923 (Na útěku), a posmrtně mu bylo vydáno osm knih v letech 1924 (Pan Zbyněk Bukvice na Čakanově) až 1928 (Dalčické panstvo).

Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons; http://klatoviny.blogspot.com