(105 let)
Postoj 28 amerického prezidenta Thomase Woodrowa Wilsona k otázce poválečného upořádání Rakousko‑Uherska upřednostňoval plán zachování habsburské monarchie. Pro nespokojené národy říše chystal jen autonomii. Vše ale dopadlo jinak.
Výbor znalců doporučil za hlavní cíl americké politiky odstranění německého vlivu ve střední Evropě, narušení spojenectví Vídně a Berlína a federalizaci Rakousko‑Uherska. Výbor počítal s tím, že politika USA „musí proto nejprve směřovat k rozdmýchání národnostní nespokojenosti a poté k odmítnutí jejího krajního logického důsledku, kterým by byl rozpad Rakousko‑Uherska“. Projev Wilsona 8. ledna 1918 ve Washingtonu před americkým Kongresem měl 14 bodů. Podle Masaryka „nejlépe vystihuje atmosféru a názory tykající se Rakousko‑Uherska, které panovaly v amerických a spojeneckých vládních kruzích do jara 1918“. Wilsonův bod č. 10, The Peoples od Austria‑Hungary, whose place among the nations we wish to see safeguarded and assured, should be accorded the freest opportunity of autonomous development (Národům Rakouska‑Uherska, jejichž místo mezi národy si přejeme zachovat a zajistit, by měla být poskytnuta co nejsvobodnější možnost autonomního rozvoje), došel naplnění. Po našem! Nezávislost Československa byla prohlášena 28. října 1918 pětičlenným Národním výborem v Praze, v součinnosti se zahraniční akcí Československé národní rady.
Josef Grof, foto © Luděk Sládek; www.archives.gov
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
