(55 let)
… není něco v pořádku. Květy tohohle jara 1968 rychle rozkvetly, krásně voněly, ale dlouho nevydržely. Rozjezdily je tanky.
V lednu 1968 se sešli komunisté v Praze, aby vyřešili vnitrostranické problémy. Vyvrcholil tím tak několikaletý spor mezi tehdy jejich nejvyšším šéfem Antonínem Novotným a nejvýše postaveným slovenským komunistou Alexandrem Dubčekem. Delegáti odstavili po deseti letech Novotného a na nejvyšší funkci vyslali kompromisního kandidáta Dubčeka. Neslanost a nemastnost opět zvítězila. Volbou slabého Dubčeka došlo k „odšpuntování“ demokratizačního a obrodného procesu. Navzdory tomu, že sám Dubček nepatřil k reformátorům, stal se symbolem celospolečenského uvolnění. Jeho široké úsměvy a vystupování na veřejnosti strhly lavinu nadšení a očekávání pozitivních změn. Stal se miláčkem davů a snad jen sám uvnitř tušil, že sedí a jede na velmi divokém tygru. Pokus o reformu totalitního systému a vytvoření její varianty „s lidskou tváří“ se nemohl povést. Veškeré probíhající změny ale sledovali s velkou nelibostí jinde. Moskvě došla trpělivost v srpnu a invaze „spřátelených“ vojsk utnula veškeré další naděje. Dubček spolu s ostatními kapituloval, byl ještě chvíli využit jako užitečný idiot a v lednu 1969 nastoupil další kompromisní kandidát Gustáv Husák…
-babok-, foto © Libor Hajsky, Reuters; Profimedia
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
