(395 let)
Chtít v Čechách po lidu jednotný a oficiálně uznávaný světový názor? To je politická sebevražda. Ani po roce 1620 se to nepovedlo – i tehdy venkov projevil svůj názor.
Třicetiletá válka byla ve své úvodní fázi a v Čechách probíhala násilná pobělohorská rekatolizace, které dala vážnost odstrašující hromadná poprava roku 1621. Navzdory tomu se našlo dost odvážlivců z řad šlechty i prostého lidu, kteří otevřeně protestovali. Od ledna do března 1628 proběhly rebelie na většinově evangelických panstvích ve východních Čechách. Opočensko a Náchodsko patřilo odbojnému a „zlobivému“ rodu Trčků, se kterým měla Habsburkům věrná vrchnost průběžně problémy. V roce 1627 byla zřízena protireformační komise. To ale nestačilo. V únoru 1628 komise předvolala jednotlivé obce, které odpověděly zbraněmi. Postupně se organizovala odbojná skupina a docházelo ke střetům s vojskem. Boji za svobodu víry lidé přinášeli oběti a projevili vysokou schopnost sebeorganizace. K Opočnu a Náchodu se přidala panství Nové Město, Smiřice a Rychnov. Revoluci na vsi ale rázným způsobem utnulo povolání vojska z Hradce Králové, kdy 14. března 1628 plukovník Martin de Hoeff‑Huerta dobyl Nové Město nad Metují a 15. března byly u Hradce Králové povstalecké oddíly poraženy vojáky zrádného Valdštejna. Bilance zásahu byla tragická – pět set povstalců bylo pobito a šest set zajato. Rekatolizace mohla pokračovat…
-liban-, foto © Historie českého národa v obrazech
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
