Eduard Preiss se narodil 5. března 1823 do české vojenské rodiny v renesanční budově Malostranské zbrojnice, která v té době sloužila jako jatka. Vychodil Staroměstské gymnázium, kde byl jeho spolužákem Josef Václav Frič.

V duchu rodinné tradice prožil 40. léta jako profesionální voják u 1. dělostřeleckého pluku a v pluku bombardýrů ve Vídni. V roce 1847 armádu opustil, vrátil se do Prahy a v revolučním roce 1848 se účastnil pražského červnového povstání. Jako velitel setniny studentů Karlo­‑Ferdinandovy univerzity sváděl boje na barikádách s vojsky nekompromisního polního maršála Windischgrätze.
Po porážce povstání uprchl z Prahy přes Halič a Polsko do Uher, kde se účastnil uherského povstání, potlačeného císařem roku 1849. Poté se vydal do Turecka a vstoupil do armády Osmanské říše, kde musel konvertovat k islámu a dosáhl hodnosti majora. Když osmanského pašu provázel do Bosny, uprchl přes Řecko do Francie, kde působil jako matematik. Setkal se tu s F. L. Riegerem a jeho příbuzným a svým spolužákem Fričem. Opustil Francii, krátce žil v Londýně a roku 1851 odplul do New Yorku. Odtud se vydal pěšky do Charlestonu, poté po železnici a lodí do New Orleans, kde se přidal k výpravě N. Lopéze na Kubu. Výprava se rozpadla a Eduard odplul do Veracruzu v Mexiku, kde si pořídil dva mezky a podnikl výpravu přes Xallapu, Pueblu a Ciudad de Mexiko do Acapulca a po pobřeží do San Francisca, kde pracoval jako technický inženýr v mincovně. Za několik měsíců v Kalifornii propukla epidemie panamské zimnice (1852), proto Eduard 4. 3. odplul do Hongkongu, kde chtěl s uherským plukovníkem Berczensym v Himálaji pátrat po předcích Maďarů (jako později Hitler). Číňané ale byli proti, a tak po pobytu v Siamu, kde vypomáhal s reorganizací královského dělostřelectva, v červnu 1852 odplul do australského Melbourne. Pěšky došel do zlatonosných oblastí v provincii Victoria a několik let tu pracoval. Poté se zase pěšky vydal do provincie Queensland, kde tři roky pracoval jako honák u řeky Logan a s domorodci žil jejich způsobem života. V roce 1861 se dostal do německé výpravy za zlatem v pustině Ninety Mile Bush, ale už roku 1862 opustil Austrálii a přes Britskou Indii doplul do Akaby (Jordánsko) a odtud lodí do Londýna, kde se jeho přednáškám dostalo velkého uznání. Z Londýna přes Edinburgh, Liverpool a přístav Southampton odplul lodí do New Jersey, kde pracoval v železných dolech. V polovině roku 1863 v Columbusu působil jako učitel účetnictví a 14. 3. 1864 se vydal vlakem přes St. Louis do Leavenworthu, aby se 26. 3. s karavanou osadníků na krytých vozech vydal přes území Apačů do Albuquerque v Arizoně. Když viděl zvěrstva páchaná indiány na osadnících, změnil trasu. Přes Santa Fe šel pěšky do Denveru, pak pokračoval přes Salt Lake City do San Francisca, odkud lodí doplul do Mazatlánu v Mexiku, kde pracoval jako kreslíř na generálním štábu francouzské armády do března 1865. Poté cestoval přes San Blas, Tepic, Quadalajaro a Ciudad de Mexiko, až doputoval do Mazatlánu, odkud se lodí vrátil do San Francisca.
Již 6. 12. 1865 se vydal s českým šlechticem a starostou Klášterce nad Ohří Josefem Osvaldem I. Thun­‑Hohensteinem parníkem do peruánského přístavu Callao, do Limy a parníkem do Malbriga, pěšky a koňmo přes Cajamarcu, Cacha Poyas a Moyobambu do Valse Puerte na řece Cachi Yacu. Odtamtud pak pluli na indiánské kánoi po řekách Cachi Yacu, Paranpura a Huallaga k Amazonce a lodí do přístavu Para a parníkem do New Yorku, kam dorazili 8. 4. 1866. V danou dobu tuto cestu absolvovali za dosud nejkratší časový úsek.
Z New Yorku se vydal do Leavenworthu a opět pláněmi Středozápadu do Missouri, Louisiany a Floridy do Texasu. Následující rok se pohyboval v Mexiku a opět pěšky po Středozápadě, než zakotvil do roku 1874 na Floridě jako vinař. Jeho další cesta vedla přes Arizonu do Kalifornie a roku 1880 doputoval do Chicaga. Tady se seznámil s Čechoameričanem, nakladatelem a tiskařem Augustem Geringerem, který vydával český časopis Svornost a Amerikán, kde Eduard uveřejnil vzpomínky a cestopisy. Na přelomu let 1882–1883 se vydal s dvoukolákem a mezkem na cestu ze San Carlos do San Piedras v Texasu. Cestu ale nedokončil. Jeho tělo bylo nalezeno poblíž vozu. Časem byl získán jeho deník s posledním záznamem 2. 2. 1883: „Tento den bude posledním v mém životě.“ Podle nekrologu v kalendáři Amerikán 1884 zemřel bez cizího zavinění na nějakou nemoc. Poslední cesta Eduarda měla vést k Tichému oceánu, do Asie, Indie a Arábie a zpět do Čech, kde chtěl napsat své paměti.

Luděk Sládek, foto © Wikimedia Commons