(600 let)
Jan Žižka byl vojevůdce par excellence i jako slepý. Na jaře 1423 okusilo jeho vojenského umění u Hořic vojsko vedené Čeňkem z Vartemberka.
Husité měli na Čeňka z Vartemberka oprávněně pifku. Těžko najdete v české historii zdatnějšího politického „přeběhlíka“, který byl dvakrát přívržencem husitů a dvakrát katolíkem. A když začal organizovat vojsko proti kališníkům, bylo třeba zasáhnout. Šlo o to, aby se vliv husitů v oblasti upevnil a aby nemuseli spoléhat na nejistého „spojence“. Ke střetu došlo 20. dubna roku 1423 u Hořic. Žižka se přiblížil od Německého Brodu a spojil se s husity z Hradecka pod vedením Diviše Bořka z Miletínka. Historické prameny se různí, ale dnešní náhled na bitvu je následující. Žižka měl k dispozici zhruba 120 vozů a tři tisícovky mužů včetně jízdy. Opevnil se svojí osvědčenou vozovou hradbou na vrchu Gothard. Když se katolické vojsko přiblížilo, spustili husité palbu. Došlo k boji o vozovou hradbu, který se postupně překlápěl ve prospěch obránců. Na pokyn Žižky se zapojila pěchota a donutila oddíly českých pánů k útěku. Nelze s jistotou ověřit ztráty na obou stranách, ale husité na tom byli podle Starých letopisů českých výrazně lépe. Další zprávy o vývoji v oblasti Jičínska a Bydžovska po bitvě nejsou známy, ale bojovný Žižka a jeho kumpáni si jako zákusek dali ještě v dubnu 1423 tvrz Kozojedy, kde upálili 60 jejích obránců.
-babok-, foto © Wikimedia Commons; Historie českého národa v obrazech
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
