(155 let)
Alois, nejstarší syn čekance Františka Musila a Mariany, se narodil 30. června 1868 v Rychtářově u Vyškova. Gymnázium absolvoval v Kroměříži, Brně a Vysokém Mýtě.
Po studiu na bohoslovecké fakultě v Olomouci 1887–1891 byl 1891 vysvěcen na kněze a 1895 získal doktorát z teologie. V letech 1895–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při výzkumech v Jordánsku a okolí Petry objevil (1898) pouštní palác Kusejr Amra, což byla světová senzace. Roku 1902 se stal mimořádným a 1904 řádným profesorem na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1909 řádným profesorem na teologické fakultě ve Vídni. Do Palestiny, Sýrie a Iráku podnikl několik cest v letech 1908–1912 a v severní Arábii žil u beduínů kmene Rwala jako šejch Músa ar Rueili. Krom klasických a moderních světových jazyků ovládal 35 arabských nářečí. Za panování císaře Karla I. (1916) byl zpovědníkem císařovny Zity a zasadil se o amnestii Kramáře, Rašína, Klofáče a vzbouřenců v boce Kotorské. Po vzniku Československa se usadil v Praze, 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově (do 1938). Zasloužil se o založení Orientálního ústavu (1922). Byl členem většiny evropských vědeckých společností, Americká geografická společnost mu udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho (1928) a zapsala ho do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Byl konzistorním radou, měl doktorát z bonnské univerzity a 1936 odešel do důchodu na svůj statek v Otrybech, kde 12. 4. 1944 zemřel. Po únoru 1948 byl zcela vymazán z historie, jeho knihy vyřazeny z knihoven se zákazem o něm psát či se jen zmiňovat.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons; Muzeum Vyškovska
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
