(150 let)
Český malíř, kreslíř a grafik Max Švabinský se narodil 17. září 1873 v Kroměříži, v Jánské ulici č. p. 15, jako nemanželský synek Marie Švabinské. Časem bylo otcovství přiznáno Janu Novotnému z Klenovic.
Své první práce vystavoval (1883) ve výloze kroměřížské lékárny a jejich prodejem pomáhal rodině. Z kroměřížské německé reálky byl v 18 letech přijat na pražskou Akademii výtvarných umění, finančně podporován hrabětem Jaroslavem Thunem. Studoval jako žák prof. Pirnera, který ho doporučil rodině Lobkoviců v Křimicích za učitele kreslení. Grafice se „vyučil“ u Julia Mařáka a rytce Eduarda Karla. V Praze se prosadil jako kreslíř a malíř portrétů. Na konci studií pobýval v Drážďanech a Paříži (1896). Věnoval se řadě technik – olejomalbě, perokresbě, litografii, mozaice, akvarelu, mezzotintě, leptu, pastelu, dřevorytu, suché jehle, rudce, černé křídě, ale i tužce a uhlu. Je autorem řady portrétů, krajinomaleb, ilustrací, plakátů, exlibris, návrhů gobelínů, vitráží, poštovních známek a bankovek. Byl zakládající člen SČUG Hollar, člen SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux‑Arts v Paříži. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, kterou opustil roku 1919, kvůli Anně Vejrychové, manželce švagra Rudolfa. Obě manželky byly častými modely Švabinského děl. V roce 1945 adoptoval dceru Anny a Rudolfa Vejrychových Zuzanu Švabinskou (1912–2004). Max Švabinský zemřel 10. 2. 1962 v Praze a pochován byl na Vyšehradském hřbitově.
Alois Rula, foto © Wkimedia Commons; Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
