Jedním z důležitých poslání muzeí je seznamovat veřejnost se životem našich předků prostřednictvím výstav a expozic. V nich jsou ukazovány historické předměty nejrůznějšího druhu, pocházející ze sbírkových kolekcí.
Proto každé muzeum vytváří a spravuje fondy sbírkových předmětů. Národní muzeum v přírodě v tomto ohledu není výjimkou. Díky tomu, že je regionálně rozkročeno do čtyř významných regionů, jsou jeho sbírky velmi početné. Vzhledem ke svému zaměření na tradiční lidovou kulturu shromažďují muzejníci především takové artefakty, které běžně užívali naši předkové žijící na venkově nebo v malých městech. Jedná se o lidový nábytek, tradiční oděvy, vybavení domácností, řemeslných dílen a zemědělských hospodářství, ale i nejrůznější rukodělné výrobky, zvykoslovné předměty, lidové umění. Vedle toho se však v jeho sbírkách objevují i předměty umělecké hodnoty, kuriozity, archivní dokumenty, fotografie a další, které bychom jen stěží mohli považovat za reprezentanty života lidových vrstev.
Cesta obyčejného předmětu k tomu, aby se stal součástí sbírek muzea, je poměrně dlouhá, vyžaduje odborné znalosti pracovníků muzea, a navíc se musí řídit koncepčními materiály vymezujícími sběrnou oblast a časové údobí a zároveň podléhá zákonným normám. Celý proces začíná nabídkou původního majitele nebo iniciativou kurátorů, kteří v terénu vyhledávají vhodné předměty. Tyto nabídky doporučuje nebo zamítá Poradní sbor pro sbírkotvornou činnost složený z externích odborníků a akvizici do muzea stvrzuje ředitel instituce.
Takto získané artefakty jsou evidovány pod nezaměnitelným evidenčním číslem v přírůstkové knize. Kurátoři sbírkových fondů každému předmětu vyhotovují kartu prvostupňové a druhostupňové dokumentace. Vedle základních údajů o názvu, původním majiteli, lokalitě, dataci, rozměrech a způsobu nabytí je v nich uváděn podrobný popis, stav a vyhodnocení významu předmětu pro sbírku. Součástí karty je i fotodokumentace.
Při ošetření v konzervátorských a restaurátorských dílnách jsou předměty zbavovány nánosů nečistot a jsou zde likvidováni biologičtí škůdci. Konzervátoři následně předměty opatřují ochrannými vrstvami – bariérou pro další možné poškození. Jejich práce vyžaduje nesmírnou trpělivost, šikovné ruce, odborné znalosti z oborů mechaniky, chemie, textilnictví, malby, metalurgie apod.
Po jejich zásahu jsou sbírkové předměty ukládány do depozitářů, v nichž je řízené optimální prostředí s adekvátními hodnotami vlhkosti a světelnosti a snahou dosáhnout bezprašnosti. Zde jsou sbírky uchovávány pro budoucí generace jako doklady života, dovedností a vnímání světa našich předků, ale také jako zdroj vědeckého poznání. Tak jak neustále sbírkových předmětů přibývá, je třeba myslet i na jejich důstojné uložení. A proto se nyní v Národním muzeu v přírodě buduje další depozitní hala metodou kubus v kubusu za účelem zajistit s co nejmenšími náklady stálé klima. Konečnou fází veškerého shromažďování předmětů z dob minulých je jejich prezentace na výstavách, v expozicích nebo prostřednictvím odborných článků či publikací. Při nich má veřejnost možnost prohlédnout si alespoň část věcí, které nám po sobě zanechali naši předchůdci, a můžeme tak obdivovat jednoduchost a účelnost věcí jejich každodenní potřeby.
Národní muzeum v přírodě
FB: NarodniMuzeumVPrirode
www.nmvp.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
