Milí čtenáři,
právě čtete vánoční vydání pro poslední dva měsíce roku. Je věnováno oslavě příběhu židovského „nemanželského“ chlapce Ježíše, syna Marie, manželky Josefa, tesaře, bytem Nazaret. Chlapec se narodil v Betlémě, ve chlévě, na seně, zahříván dechem osla a vola. Tři sudičky nepřišly, zato tři králové se mu poklonili. Letos je tomu už 202? let, tak dlouho se tenhle příběh vypráví. Víra v Boha za ten čas ušla dlouhou cestu a není tajemstvím, že během ní utrpěla řadu šrámů. Přesto je stále tu a dostává se jí uznání často nečekaných. „Jen církev skutečně bojovala s Hitlerem v jeho snaze potlačovat pravdu, nikdy mě církev nijak zvlášť nezajímala, ale teď má můj obdiv. Protože projevila odvahu a vytrvalost k obraně intelektuální pravdy a morální svobody. Jsem tedy nucen přiznat, že co jsem kdysi nesnášel, nyní obdivuji.“ Albert Einstein.
Hříchy dneška jsou, alespoň pro mne, stejně nečekané. Například když každý z nás vyhodí 50 kg jídla ročně za 14 000 Kč, což je při dnešní populaci vyhozených 150 miliard. Výzkumníci z Brna tvrdí, že dílem je to dobou blahobytu, dílem změnou stravovacích návyků a dílem proto, že už nezahradničíme, nezavařujeme, nekonzervujeme a nesušíme. Dodám, že už ani hospodyňky pro pírko přes plot neskáčou. Prý je to také proto, že internet popisuje ideální potraviny, které pak nejsou nikde k mání. Inu, když příroda dopustí, i zahnutá okurka se urodí. A také se dá sníst. Co ale udělat, abychom pochopili, že každá nedojedená brambora rostla zbytečně a nedojedená ryba umřela zbytečně? Bude to chtít čas. Ovšem vše na světě se bojí času, jen čas se bojí pyramid, jak poznamenal antický návštěvník Egypta. Já bych dodal, že až budeme plánovat letošní vánoční pamlsky, štědrovečerní hodokvas, svíčkovou na Štěpána a čočku s uzeným na Nový rok, položme si otázku – není toho moc?
Všeho moc totiž škodí, proto také nesnáším hluk, protože hluk nedělá nic dobrého a dobré věci hluk nedělají. Proto už dál dělejme jen dobré věci. Blíží se adventní čas, tak proč nezačít tady. Lidé se chtějí bavit, pravda, to jim ze srdce přeji, jen se občas vytratí míra. Navrhuji proto oprášit dnes již zapomenuté pravidlo, co sám nemáš rád, nečiň druhému. Budeme překvapeni, jak to funguje, ale pozor, nesmíme vychovávat, jen jít příkladem. Některým nevychovancům už nic nepomůže, proto se musí spálit, a vám by se nejspíš dostalo jen zlého hromování. Moc bych si proto přál, abyste si vybrali z našeho vánočního vydání ty nejskvělejší akce a dopřáli si nezapomenutelné okamžiky pod rozzářenými vánočními stromy na našich náměstích. Využili nabízeného programu, zakoledovali si, usmáli se na své blízké a dopřáli si něco pro potěchu oka i duše. Neméně skvělým zážitkem mohou být výlety krajinou v těchto posledních dvou měsících roku. Všem našim čtenářům, přátelům, kamarádům a blízkým přeji požehnaný adventní čas a správné vykročení do roku příštího.
Luděk Sládek, šéfredaktor
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
