(380 let)
Tvrdé palice, odpor proti vrchnosti, ochota bojovat za svou svobodu a nesklonit hlavu před jediným oficiálním katolickým pohledem na svět. Odpor zlomila až bitva u Vsetína v lednu 1644.
Šíření katolické víry násilnou formou na protestantském Valašsku se moc nedařilo. Zuby si v prvních dvou dekádách 17. století vylámali jezuité, Valaši podporovali stavovské povstání v letech 1618–1620, po prohře na Bílé hoře ozbrojeně vystupovali proti císařské armádě, a dokonce podporovali postupující švédská vojska, kterým dodávali potraviny a prováděli pro ně špionážní činnost. Úkolem vyřešit tento valašský problém byli císařem pověřeni generál Jan Kryštof z Puchheimu a hrabě Jan z Rottalu. Oba pánové připravili tažení na konec roku 1643, aby ztížili přesuny a zásobování Valachů. 14. 1. se rozdělili na tři voje a 27. 1. dosáhli Vsetína. Nejrychleji postupoval voj vedený plukovníkem Walischem, který dorazil o den dřív v počtu asi 1 000 až 2 000 mužů vybavených mimo jiné mušketami a několika děly. Poměrně snadno překonal odpor asi 700 povstalců pod velením hejtmana Jana Kováře. Většina povstalců byla pobita, zbytek se rozprchl do okolí. Po bitvě následovala tuhá perzekuce. Zatýkání a popravy v okolí Vsetína postihly nejméně dvě stě lidí. Ve jménu úspěšné rekatolizace byla část obyvatel násilně přesunuta na jiná panství, další uprchli do svobodnějších Uher a malá část se rozhodla pro partyzánský boj a zbojnictví.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
