(105 let)
Na území nikoho a všech hrozilo nebezpečí ze všech stran. Rusíni nakonec zvolili připojení k nově vznikajícímu Československu.
Myšlenka původně cizí, až bláznivá padla na úrodnou půdu na podzim 1918. Představitelé rusínského exilu pod vedením Grigorije Žatkoviče se v USA setkali s Masarykem a uzavřeli dohodu o začlenění národnostně utlačované oblasti dosavadních Uher do budoucího Československa. Nově vznikající stát nabízel jazykově blízké spojení, rozsáhlou autonomii a ochranu před nedemokratickými sousedy. Rusíni v Americe uspořádali plebiscit, který většinově podpořil projekt spojení s Československem. Historické zkušenosti rozhodly, že pro spojení s Ukrajinou byla výrazná menšina, pár hlasů volilo samostatný stát nebo příklon k Rusku či Maďarsku. Názory v Podkarpatské Rusi se ještě v průběhu jara různě vyvíjely od příklonu k Ukrajině nebo autonomie v rámci Uherska. Konec všem dohadům učinilo jednání Centrální rusínské národní rady 8. 5. 1919 přijetím Užhorodského memoranda, které potvrdilo připojení k Československu. Následně vše stvrdila v září mírová konference v Paříži. Na dvacet let bylo vystaráno, ale od podzimu 1944 se postupně pod vlivem komunistů dostávala Podkarpatská Rus do spárů Sovětského svazu. Po březnovém souhlasu prezidenta Beneše a jeho dopisu Stalinovi vše vyvrcholilo v červnu 1945 uzavřením smlouvy o jejím odstoupení Sovětskému svazu.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
