(300 let)
V květnu 1724 rakouská vláda nařídila pravidelné generální vizitace, při nichž byli chytáni a shromažďováni lidé z okraje společnosti. Tuláci a žebráci byli považováni za přítěž společnosti, a tak bylo třeba je vymýtit.
Při prvním zátahu bylo jen v Čechách shromážděno na dva tisíce lidí, kteří byli umístěni ve zvláštních sběrných táborech, podle místa narození tříděni a posléze deportováni do svých bydlišť. Vrchnostenská nařízení obsahovala také soupis „podezřelých míst“, kde se mohly hledané osoby nacházet. Cílem namátkových vizitací se tak staly zejména zájezdní hospody, na samotách stojící mlýny, včelíny a ovčírny, které nabízely dobré útočiště. Chycené osoby hlásil purkmistr úředníkům místní vrchnosti. Tito lidé tvořili samu spodinu vesnické i městské populace a žili jen z milodarů spoluobčanů. Jejich oblíbenost byla minimální a byli považováni za příživníky. Práce je prý nepřitahovala, a tak žili v bídě a nouzi. Bylo mnoho těch, co se v této situaci ocitli ne vlastní vinou či shodou nepříznivých okolností. Ale to se tehdy vesměs neřešilo. Sociální dávky neexistovaly. Jen práce jim mohla přinést lepší životní a sociální podmínky. Tedy pokud pracovat mohli.
-ab-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
