(595 let)
V mnoha rodinách dojde občas na rodinnou radu, která řeší zásadní problémy. K podobným účelům sloužily v naší zemi zemské sněmy.
Potřeba se radit je stará jako lidstvo samo. Před zemskými sněmy se v 11.–13. století nejdůležitější lidé s panovníkem radili na dvorských sněmech a předtím na shromáždění Čechů. Předmětem jednání bylo převážně rozdělení moci, správa jednotlivých krajů, hradů a obsazení důležitých funkcí. Podobná situace vznikla ve 20. letech 15. století. Zikmund Lucemburský, panovník evropského formátu, preferoval diplomacii a jednání, jenže to by nesměla být v Čechách zrovna husitská horečka. V roce 1421 se na sněmu v Brně pokoušel přesvědčit moravskou šlechtu ke spolupráci. A páni šlechtici to sice slíbili a přísahali, ale nedodrželi… Došlo na zbraně a přišly hvězdné okamžiky Jana Žižky. Několik let se válčilo a husité se snažili dostat Zikmunda k jednacímu stolu. On by možná i chtěl, ale z pohledu církve bylo nemyslitelné jednat s kacíři. V roce 1428 husité podnikli mimořádně úspěšné výpravy do Slezska, Horní Falce a Rakous. Reakce byla rychlá. Už na jaře 1429 poprvé jednali zástupci husitů se Zikmundem v Prešpurku (dnešní Bratislavě). Zikmund husitům nabízel obecné příměří s křesťanským světem a obstarání účasti na připravovaném církevním koncilu v Basileji. O Zikmundových nabídkách jednal v Praze koncem května 1429 svatotrojický sněm, který se však na konkrétních závěrech kvůli odporu husitských polních vojsk nedokázal shodnout.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
