(285 let)
Nástěnné malby, oltářní obrazy, portréty, sběratelství, návrhy grafických listů. Takový umělecký rozptyl měl pražský malíř a rytec, přestože významnější byly jeho literární statě, které se staly základem historiografie českého umění.
Otcem Jana (* 4. června 1739 v Praze) byl malíř Jakub Vavřinec Jahn, matka Marie Anna pocházela z rodiny malíře a představeného novoměstského malířského cechu. Na pražském piaristickém gymnáziu byl žákem Gelasia Dobnera, o kterém jsme psali v předchozím vydání našeho magazínu. Jahn úspěšně absolvoval Akademii výtvarných umění ve Vídni, stal se dokonce jejím čestným členem. Po smrti svého otce se vrátil do Prahy, kde se usadil, oženil s Marií Františkou Langerovou a stal se členem staroměstského malířského cechu. Jahn se v Praze nejprve věnoval malbě architektur a freskám pro zámecké nebo kostelní interiéry. Po zrušení cechu v rámci josefínských reforem založil obchod se suknem v Jezuitské, dnešní Karlově ulici, intenzivně se věnoval umělecko‑historickému výzkumu a zdarma vyučoval kreslení v sirotčinci sv. Jana Křtitele. Rozšiřoval svou osobní sbírku umění, jež obsahovala kresby, grafiku, odlitky starožitností, obrazy. Jahnova pozůstalost v podobě literárních statí, výpisků a archivu zaniklých malířských cechů se později stala základem dnešního Archivu Národní galerie v Praze. Jan Jakub Quirin Jahn zemřel 18. 8. 1802 na tuberkulózu.
-namo-, foto © Národní galerie Praha; Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
