(640 let)
Král český a římský Václav IV. (1361–1419) po smrti svého otce Karla IV. svěřil v Čechách dvorské úřady mužům nižší šlechty. Chyběl jim ale evropský rozhled. Možná i proto Václav holdoval lovům a pitkám namísto panování.
Spory s vyšší šlechtou na sebe nedaly dlouho čekat a nejinak tomu bylo ve vztazích s arcibiskupem Janem z Jenštejna. Arcibiskup od roku 1380 hlásal asketický život jako cestu, po které má král i společnost jít. Václav odmítal a Jan odmítal dohody, neb věřil v Boží zásah. S falešnou podporou vyšší šlechty získával Jan pocit vítěze. Arcibiskupství začalo razit vlastní zahraniční politiku a krize krále a arcibiskupa vyvrcholila v červnu 1384. Královský podmaršálek Jan Čúch ze Zásady, oblíbenec krále Václava, dostal povolení stavět jez na Labi u Lobkovic. Leč nedaleko majetku Jana z Jenštejna. Arcibiskup v domnění, že jde o útok na jeho osobu, dal jez strhnout. Čúch podal žalobu. Václav Jenštejna povolal na hrad Karlštejn, kde ho několik dní držel a vyslýchal. Mezitím Čúch raboval a ničil Jenštejnovy majetky. Václav se arcibiskupovi mstil za uvalení klatby na příbuzného, litomyšlského biskupa Jana z Moravy (1345–1394), nemanželského syna Jana Jindřicha Lucemburského. Odvolal Jana z Jenštejna z funkce nejvyššího zemského kancléře a dál už to šlo rychle. V březnu 1393 byl umučen generální vikář Jan z Pomuku. Jenštejn podal papežské kurii žalobu na Václava. V Římě ale potřebovali pomoc českého království při řešení papežského dvojvládí, a tak skončil Jenštejn v izolaci. Po několika dalších prohraných sporech 2. 4. 1396 Jenštejn abdikoval, 1397 v Římě přijal post titulární latinský patriarcha alexandrijský bez vlivu a 17. 6. 1400 v klášteře svaté Praxedy jako chudý a zlomený člověk zemřel.
Alois Rula, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
