(105 let)
Horké hlavy, špatné počasí, pocit nedocenění. To byly asi hlavní důvody vojenské vzpoury v Železné Rudě v červenci 1919.
Měla to být velká sláva, pomník padlých od Zborova, ale zvrtlo se to. Akci 13. července nepřálo počasí, průvod byl, ale odpolední program ne. Vojáci měli pocit, že lid legionářům málo holduje.
Desátník František Jelínek 21. července zorganizoval vzpouru 40 mužů místní posádky, zatkli důstojníky, obsadili poštu, přerušili telefonní a telegrafní linky. O půlnoci obsadili nádraží a zabavili vlakovou soupravu.
Vlak proměnili v provizorní obrněný vlak a vydali se na Plzeň.
Postupně „nabalovali“ další vzbouřence. U Plzně zastavil další postup prezidentův vyslanec major legií Václav Kopal, který přesvědčil Jelínka k jednání legionářů s Masarykem. Od 23. července probíhalo ale zatýkání vzbouřenců a návrat sesazených velitelů. O týden později se uskutečnilo první kolo soudu a 4. prosince byl František Jelínek odsouzen k trestu smrti, Blažej Majer a Václav Hájek dostali čtyři roky, Jan Hlobil tři roky a další odešli od soudu s „menšími“ tresty. Jelínek podal zmateční stížnost k Nejvyššímu vojenskému soudu, ten překvapivě změnil rozsudek na doživotí a poté dokonce na pět let. Celý příběh skončil pro Jelínka v červnu udělením milosti prezidentem Masarykem.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
