(385 let)
Hraběnka Terezie Eleonora z Ugarte se narodila roku 1639 v Praze či Vídni. Energická, podnikavá, zbožná dáma pocházela ze zámožné katolické rodiny říšských hrabat Žďárských ze Žďáru.

Otec Florian Jetřich, první říšský hrabě ze Žďáru (1598–1653), byl vysoký královský úředník, dvorní maršálek, velký palatin, místodržitel království, rada habsburských císařů a králů a středočeský oficiální rekatolizátor. Matka Alžběta Korona pocházela z rodu Bořitů z Martinic (asi 1603/4–1649), slavného hraběcího rodu. Terezie byla vnučkou místodržitele Jaroslava II. Bořity z Martinic, svrženého při defenestraci 1618 z okna Hradu se Slavatou a písařem Fabriciem. Byla i neteří Nejvyššího pražského purkrabího Bernarda Ignáce hraběte z Martinic a kancléře českého krále hraběte Jiřího Adama z Martinic. Narodila se snad jako poslední a měla pět sester a dva bratry.
Provdala se za barona, později hraběte Petra mladšího z Ugarte. Rod pocházel z Baskicka a za třicetileté války přišel z habsburského Nizozemí. Petr získal hraběcí titul i hodnost generála. Terezie byla jeho druhou ženou a měla s ním nejistý počet dětí. Jedinou přeživší dcerou byla Marie Maxmiliána, provdaná hraběnka Zárubová z Hustířan. Když Terezie ovdověla (1679), spravovala za nevlastního nezletilého syna panství velkomeziříčské ze zámku Berků z Dubé. O majetek se starala vzorně, leč poddaní ji nemilovali. Tvrdě omezovala meziříčským jejich svobody i výsady. Únava z věčných půtek ji vedla k odchodu na zámek v Borovnici u Kostelce n. Orlicí (1688), aby byla blíž kostelecké dceři.
Borovnický zámek byl přízemní barokní stavbou se sedlovou střechou a rozměrnými štíty zdobenými piniovými šiškami a kamennými koulemi. Vystavěn byl mezi lety 1653–1688 nedaleko pobořené tvrze z konce 15. století, původně včetně dvora, chráněné vodními příkopy, potokem a rybníkem. Tvrz zanikla na konci třicetileté války. Terezie koupila borovnické panství od Jana Petra Hoberka z Hennersdorfu 30. 4. 1688 za 60 000 zlatých, včetně šesti vesnic, tří panských dvorů, několika ovčínů a mlýnů. V červenci 1690 rozšířila panství o ves a tvrz Velkou Lhotu. Zámek byl v roce 1948 zestátněn, sídlil tu MNV, později JZD, které se o něj nestaralo, a v roce 1972 byl s pozemkem prodán a zbourán. Místo, kde stál, připomíná „novostavba“ rodiny Dvořáčků.
Terezie našla v krajině vhodné místo pro svůj záměr vystavět poutní místo k poctě Panny Marie. Tím místem se stal vrch Homole. Osobně dohlížela na stavbu (1692–96) u kostela Panny Marie Bolestné. Inspiraci našla u sestry v nedalekém Chlumku u Luže. K poutnímu areálu se dvěma kaplemi vede schodiště s balustrovým zábradlím, ojedinělá středoevropská památka. Tvoří ho 153 kamenných stupňů a 16 odpočívadel. Počet schodů odpovídá počtu Zdrávasů ve Velkém růženci s třemi úvodními Zdrávasy, odpočívadla Otčenášům. Sochy jsou z 2. poloviny 18. století z kamenické dílny Hendrichů z Litomyšle. Na odpočívadlech jsou Vincenc z Pauly, Antonín Paduánský, Jan z Mathy, Felix z Valois a biskup Vojtěch. Na vrcholu schodiště je Panna Marie s tělem mrtvého Krista, na zábradlí před kostelem je Jan Evangelista a Maří Magdalena. Podle legendy měl kostel původně stát na asi jeden kilometr vzdáleném vrchu Chlum (stávala na něm tvrz, dole vesnička Dřel). Bůh ale nesouhlasil, proto poručil andělům, aby v noci přestěhovali základy na nedalekou Homol. Legendě odpovídala původní barokní výzdoba schodiště se sochami andělů s lopatami a krumpáči, dnes jsou většinou rozkradené. Vzdělání dětí z panství i okolí podpořila Terezie roku 1692 stavbou dřevěné školy pod Homolí. Terezie Eleonora zemřela u své dcery v Kostelci nad Orlicí na starém zámku Zárubů z Hustířan 30. 1. 1705. Pohřbena byla v kryptě poutního kostela Panny Marie Bolestné na vrchu Homoli u Borovnice.

Luděk Sládek