(460 let)
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, jeden z nejvzdělanějších českých šlechticů své doby, se narodil roku 1564 na Klenové. Spisovatel, hudební skladatel, cestovatel, diplomat i válečník byl synem Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic a Marie Anny Janovské z Janovic.
Mládí a studia prožil v severním Tyrolsku, byl vzdělán v jazycích, hudbě, výtvarném umění, zeměpisu a historii. V letech 1576–1584 působil jako dvořan u arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského na zámku Ambras u Innsbrucku. Po návratu do Čech se angažoval tentokrát na poli vojenském – ve válce s Turky. Po smrti první ženy Evy Černínové z Chudenic se vydal se svým švagrem Heřmanem Černínem na cestu do Středomoří, Egypta a Palestiny. Společně navštívili Benátky a putovali do Svaté země, kde přijali titul rytíře Božího hrobu. Zážitky z těchto cest vedly Kryštofa Haranta k sepsání obsáhlého cestopisu, který byl zveřejněn v roce 1608, tiskem vyšel 1678 v Norimberku. V letech 1601–1612 byl komorníkem u dvora císaře Rudolfa II. a krátce i na dvoře císaře Matyáše. Nakonec odešel do ústraní na svůj hrad Pecka, kde se věnoval skládání hudby. Zájem o náboženská témata ho přivedl až ke konverzi k evangelictví a následně k aktivní účasti na povstání českých stavů. Po porážce na Bílé hoře byl zajat, uvězněn a popraven spolu s dalšími šlechtici 21. 6. 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho tělo bylo vydáno poslední manželce Anně Saloméně Hradišťské z Hořovic a pochováno ve farním kostele v Pecce u Jičína.
Alice Braborcová, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
