(135 let)
Do rodiny královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie se 8. ledna 1890 narodil syn Rudolf, pozdější brigádní generál a spisovatel. Po studiu na učitelském ústav v Hradci Králové učil na školách v okolí (1909–1914).
Povolávací rozkaz dostal roku 1914, absolvoval důstojnický kurz a byl nasazen na ruské frontě. O Vánocích 1915 přešel k Rusům. Vstoupil do československých legií, bojoval u Zborova, v Rusku doprovázel T. G. Masaryka, byl redaktorem časopisu Československý voják (1917–1918) a s legiemi prošel Sibiří. Po návratu do vlasti byl v letech 1920–1929 ředitelem Památníku odboje, v letech 1929–1939 po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem. S ženou Evou, dcerou malíře Antonína Slavíčka, měli dva syny. Novináře Ivana (1925–2010) a malíře Mikuláše (1926–1974). Dcera Eva (1921–1924) zemřela ve třech letech. V dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála. V době tzv. insigniády v listopadu 1934 se zastal českých studentů. Na pohřbu Karla Hynka Máchy na Vyšehradě 6. 5. 1939 vystoupil s hlavním, silně vlastenecky laděným projevem. Po 15. březnu 1939, v době okupace německými nacisty, se jeho legionářská díla ocitla na seznamu nevhodné a nežádoucí literatury. Stejně jako díla K. Čapka, V. Dyka, K. H. Borovského či V. Nezvala. Rudolf Medek zemřel 22. 8. 1940 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
M. Foltýn, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
