Milí čtenáři,
žijeme v časech, kdy je slavení víc než oslavenec, vzhled víc než rozum a obal nad obsah. Nerozumíme si s generací Alfa, dětmi narozenými do časů dotykových obrazovek, které ohýbají češtinu anglickými zkratkami a anglikanismy. Přitom netuší, co jsou gemináta, zdvojená souhláska nebo písmeno, například když jsou v řece racci nebo raci. Nevědí, že za to, jak žijí, vděčí všem, co tu byli před nimi, o kterých si mohou číst v knížkách. I my jsme v něco věřili, měli své vzory, ale sny se rozplynuly a země se změnila. Hlasatelé dalších pohlaví mluví do obsahu učebnic, názorů v médiích, zastoupení ve firmách a institucích. Přesto máme jen dvě pohlaví – muž, žena a basta. Jak se kdo cítí, je věc osobní, nikoli společenská. Proto když potkám někoho, kdo se cítí být slonem, a nemá to na čele napsané, a je moudrý, řekne mi, jak ho oslovovat.
Letos nás také zasáhla vlna MDŽ, kdysi svátek spíše mužů, karafiátů, chlebíčků a vína Pražský výběr. Den matek, pocta matkám a mateřství, slavený u nás od roku 1923 a podporovaný Alicí Masarykovou, vytlačil Mezinárodní den žen krátce po válce a definitivně po roce 1975, když byl uznán OSN. Ach ty ženy… Jejich křestní jména mají v českém kalendáři krásný skrytý význam, a v cizině dokonce další. Třeba Květoslava slaví květy, Jaroslava jaro, Zdislava zdi, Slavomíra mír a Slavěna věna. V zahraničí je pak Vanda na Islandu problém, Šárka v Srbsku závěs, Kamila v Bulharsku velbloud, neznámo s kolika hrby, a Marta ve Španělsku kuna. Vtípky ale stranou – nelze zastřít fakt, že je u nás 238 obcí, kde je míra sociálního vyloučení vyšší, než se považuje za únosné. Na vině je prý covid, rostoucí ceny energií a inflace díky válce na Ukrajině. Dalších 298 obcí je vážně ohroženo. Máme tedy 6 254 obcí, z toho 610 měst, 232 městysů, 4 vojenské újezdy a 536 obcí sociálně vyloučených. Trochu hodně. Rok 2025 má 251 pracovních dnů a parlament plánuje 125 dnů jednacích. Každý den nás stojí víc než čtyři miliony, a tak je načase něco dělat – pro naše občany. Třeba předejít příčinám a zmírnit následky pro 621 tisíc lidí v exekuci. Matka Tereza by dodala: „Na zemi panuje hlad ne proto, že nedokážeme uspokojit chudé, ale proto, že nedokážeme uspokojit bohaté!“
Duben („ještě tam budem“) je tady a s ním i čas aprílů. Příroda to ví, počasí tím spíš a dost možná se nám pokusí nějaký ten výlet pokazit. Ale ať. Zlobí nás kdeco… a počasí nejmíň. V tomto vydání pro vás máme pozvání na památky, rozhledny, do muzeí, zkrátka všude tam, kde je něco vidět nebo odkud je dobře vidět na krásné kolem nás. Je jedno, jestli se zahledíte do historie, nebo do dáli, hlavní je, že to uděláte.
Luděk Sládek, šéfredaktor
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
