Milí čtenáři,
červnové vydání věnujeme tradičně rodinám s dětmi, snad i proto, že první červen se slaví jako dětský den. Tradiční rodina dvou rodičů, manželů opačného pohlaví s několika dětmi, je úžasná. Není ale ničím překvapivým rodina neúplná, páry vychovávající děti bez ohledu na manželství či pohlaví. Stejně široká jako škála rodičů je i jejich přístup k výchově. Dříve rodiny vznikaly často po dovršení dospělosti, držely pospolu, otec byl živitel, matka zázemí a 3–6 dětí vedli k úctě, hospodářství, řemeslu a tradici. Děti rostly, zastaly víc práce, až se nakonec osamostatnily. Základní školu měli mnozí, vyšší jen vyvolení. Tak to šlo tisíce let. Pojetí rodiny se začalo měnit, když svoboda vykročila ruku v ruce s poznáním. Oslabením víry v Boha, v rodinu a tradice začalo slábnout tradiční pojetí rodiny. Partneři se páří později, mají 1–2 děti, mizí role pohlaví. V duchu doby z dobrých úmyslů zavalí děti informacemi, zážitky i vzděláním. Mateřská centra a mateřské školky nabízejí nekonečně aktivit s cílem zpestřit i zabavit. Rodiče pracují a platí. Zájmové a sportovní kroužky dávají rodičům možnost pracovat déle a platit víc. Když děti vstoupí do světa středních a vysokých škol, cestu jim zpestří autoškoly, brigády, cestování, výměnné pobyty a stáže. Poté budují kariéru, cestují, baví se a rodina má stále nejasnější obrysy.
Vývoj ale nezastavíme. Tytam jsou časy, kdy nám supermarkety rostly v zahradách a zahrada Čech praskala ve švech. Voda, elektřina i teplo byly za babku a čekárnu na autobus jsme stavěli v akci Z. Platila jedna daň, tedy dokud nepřišli rádcové Ferenc a Lorenc a náš svět nezměnili na zaplať. Indiáni kmene Cree říkají: „Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst.“ Strach jsme poznali díky staří. Se stářím ale prý přichází i moudrost. Možná proto vím, že předvolební líbivá pozvání k návratu do minulosti jsou k ničemu, když nám k tomu také nenabízejí, že bychom omládli. Zkrátka se s tím vším budeme muset nějak vypořádat, nejlépe tradičně po Česku, jako potomci národa humoristů.
Rádi bychom, aby vám toto vydání nabídlo ty nejkrásnější tipy na výlety s dětmi. Jestli je podniknete jako rodiče, nebo prarodiče, je jedno, důležité bude děti zaujmout. Že to není žádná legrace, to už jistě víte. Přeji vám mnoho klidných kilometrů. Ideálně bez toho, abyste museli dětem cestou v zájmu zachování klidu tolerovat láskyplné pohledy do mobilu. Medaile za zásluhy se rozdávají večer, až když výlet zvládnete k všeobecné radosti a za plného zájmu dětí.

Luděk Sládek, šéfredaktor