Studená pochoutka na vece. Na ní máslo, pomazánka či salát a na tom esteticky vrstvená zelenina, uzeniny, sýry, vajíčko, kaviár a další. Česky řečeno, obložený chlebíček.
Obložený chlebíček zná několik zemí Evropy, open sandwich Anglie, tartine Francie, smørrebrød Dánsko, smörgå Švédsko, tartinka Polsko, бутерброд Rusko. Liší se pečivem i oblohou. Nejstarší předchůdce chlebíčků popsal přírodovědec John Ray (1627–1705) v nizozemských hospodách. Hovězí maso tu krájeli na plátky a kladli na chléb s máslem. Obložené chlebíčky u nás na počátku 20. století nabízelo několik výrobců. Chlebíček dnešního typu prodával přibližně od roku 1916 pražský lahůdkář Jan Paukert. Tomu popsal své chutě přítel, hudebník a malíř Jan rytíř Skramlík (1860–1936). Do ateliéru si totiž nechával nosit svačinky od Paukerta, ale obložený chléb byl moc velký, jednohubky zas malé. Paukert proto vytvořil obložený chlebíček na dvě tři kousnutí. Po dvou letech se ale ujal rozměr dnešní, větší. Za socialismu se chlebíčky konzumovaly vždy a všude, od oslav MDŽ až do silvestra. Státní normy tehdy popisovaly na sto druhů chlebíčků. Dnes se chlebíčky jedí stále studené, je tedy na výrobcích, jak dostojí hygienickým předpisům, aby v lepším případě nezrychlily náš krok. Rozšířenými modifikacemi chlebíčků jsou menší kanapky a ještě menší jednohubky.
Luděk Sládek, foto © DepositPhotos
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
