Oblast Moravské Kopanice na pomezí u Starého Hrozenkova, to jsou vesnice jako Žítková, Vápenice, Vyškovec, Lopeník. Zdejší lidé žili po staletí v izolaci od okolního světa.
Zdrojem obživy bylo pálení dřevěného uhlí v milířích a údržba cest v okolí. Vázáni robotou byli až do konce 19. století, i když poddanství zrušil císař Ferdinand I. už roku 1848, jim to nikdo neřekl. Neznali elektřinu, první žárovky se tu rozsvítily až po druhé světové válce. Život plynul, jedlo se, co rostlo a žilo kolem nich, pěstovaly se brambory, zelí, stáčel med, pálila kořalka. Bůh vysoko, kaplička jediná v Žitkové a jen kříže rozeseté po kopcích. Do školy daleko, stejně tak i k lékaři. Když bylo zle, běželo se za „bohyní“, co se vyznala. Myšlení lidí těkalo od křesťanství k magii. „Bohyně“ ovládaly léčivé byliny, zaříkáváním našly ztracené věci, zažehnaly bouřku a k „bohování“ využívaly lití vosku, třeba pro čtení budoucnosti. Uměly napravovat zlomeniny, vykloubeniny, úrazy, měly um porodních bab. Vařily bylinné lektvary a pekly tajemné koláčky s léčivou mocí. Znalosti „bohyní“ se dědily v ženské linii z matky na prvorozenou dceru či snachu, pokud měla vlohy. Vzbuzovaly úctu i strach. Nepřáteli byli církevní hodnostáři. „Bohování“ sláblo s poznáním a pokrokem. V časech normalizace v Žítkové vznikla škola s internátem, děti prvně spaly ve vlastních postelích u ústředního topení, ne za pecí či seníku. Co nedokázali faráři, vymýtili komunisté. Poslední známá „bohyně“ Irma Gabrhelová dožila ve své chalupě v osadě Čierné (1905 – 7. 1. 2001). S ní se z Kopanic vytratilo „bohyňské“ umění, které nikomu nepředala. Chalupu Irmy můžete navštívit až do neděle 1. 11. 2026.
Antonín Fridrich, foto © www.chalupazitkova.cz/muzeum/
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
