V květnu 2025 jsem v KAM po Česku popisoval 84 kilometrů dlouhou Lucemburskou čáru, vedoucí od Sázavy přes malostranskou johanitskou komendu až po Panenský Týnec. Zeměměřiči od té doby vrtí hlavou, že tak přesně to jde provést jen s GPS a že ve 14. století to zkrátka nebylo možné.

Ono je to ale možná ještě zajímavější. Za myšlenkou johanitského kostela uprostřed všeho se dnes posuneme o několik dalších století zpátky.
Středový kostel Panny Marie pod řetězem konce mosta totiž za Lucemburků nestavěli na zelené louce. Už tam byla jeho předchozí verze z 12. století stavěná Přemyslovcem Vladislavem I. paralelně s mostem jeho manželky Judity. Ten most pak johanité z levého břehu Vltavy střežili, a proto je řetěz, který měli natažený na konci Juditina mostu, součástí názvu kostela.
Mnohé z toho prvního románského kostela je stále vidět. Až tam někdy budete vstupovat od Maltézského náměstí, tak si například všimněte, že portikus má zepředu a po stranách čtyři gotická zalomení, pravděpodobně od Parléře, a hned za ním je nádherný půloválný ústupkový románský portál původní Vladislavovy baziliky. Dělí je od sebe dvě století, a přitom na sebe skvěle navazují.
Stará Boleslav, tehdy však ještě ne pod tímto názvem, byla založena Přemyslovcem Spytihněvem I. Jeho rodiče Bořivoj a svatá Ludmila se při křtu od věrozvěsta Metoděje zavázali zakládat u nás kostely. První byl kostel svatého Klimenta v jejich sídelním Levém Hradci a druhý kostel Panny Marie, jehož zbytky lze dodnes spatřit v průchodu z II. na IV. nádvoří Pražského hradu.
V plnění slibu pokračoval i syn Spytihněv, který v Boleslavi postavil kostel Kosmy a Damiána, u jehož dveří později došlo ke známému střetu jeho synovců svatého Václava a Boleslava. Václav prý měl v okamžiku smrti na krku zavěšené Palladium země české, kovový reliéf Panny Marie s Ježíškem, který babička Ludmila dostala darem při tom křtu. Václavův strážce Podiven chtěl Palladium zachránit, uprchl s ním a po několika stech metrech jej zakopal. Pokračoval pak v útěku, avšak Boleslavovi vojáci jej dostihli a na místě oběsili.
O dvě století později, za vlády Vladislava I., bylo Palladium vyoráno na tamním poli. Vladislav nechal na tom místě postavit kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde bylo Palladium vystaveno a je tam dodnes. Snad jen s tou změnou, že místo v někdejším Vladislavově kostelíku se od počátku 17. století nachází v tamní raně barokní bazilice.
Svatý Jan pod Skalou založil Přemyslovec Břetislav I., syn knížete Oldřicha a pradleny Boženy, pradědeček několikrát zmíněného krále Vladislava a pravnuk bratrovraha Boleslava. Dle legendy zde v časech předposledního z legendárních Přemyslovců Neklana žil poustevník svatý Jan, někdy též zvaný Ivan. O něco později, to už za Neklanova syna Hostivíta, posledního z bájných Přemyslovců, měl na místě současné kaple Povýšení svatého Kříže potkat Jana Křtitele, který mu předal kříž zahánějící svádivou neplechu i samotného ďábla. A ještě o něco později, to už jako moudrý stařec, se seznámil s prvním historicky doloženým Přemyslovcem Bořivojem, prý synem Hostivíta, seznámil se i s jeho manželkou svatou Ludmilou a občas je měl navštěvovat na nedalekém Tetíně.
Poustevník svatý Jan však zřejmě nikdy neexistoval. Nikdo takový svatořečen nebyl, o tom by se vědělo. Ta legenda byla sepsána někdy v době nalezení Palladia, nejspíš na objednávku Přemyslovců, možná právě Vladislava. Patrně nebyla vymyšlena ani tak kvůli Janovi, jako spíše kvůli Neklanovi, Hostivítovi, Bořivojovi, Ludmile a Břetislavovi, a to za účelem popularizace pradávné historie jejich rodu. Podivuhodnou minulost si ostatně vymýšlely všechny významné rody. Přemyslovci, Lucemburkové, Rožmberkové i Habsburkové. Poslední jmenovaní by se bez toho snad ani ke svému panování nedostali.
A teď si opět vezměte mapu, kde možná stále máte nakreslenou Lucemburskou čáru, a spojte na ní boleslavskou baziliku Nanebevzetí Panny Marie se svatojanskou kaplí Povýšení svatého Kříže.
Johanitská komenda je na této tentokrát Přemyslovské čáře opět přesně uprostřed. A je tam ještě něco. Zatímco Lucemburská čára má sklon přesně 33° od jihovýchodu k severozápadu, tak Přemyslovská čára má sklon přesně 33° od jihozápadu k severovýchodu. Nebudu již psát o GPS, sextantu, náhodě či úmyslu. Úplně postačí, že je to prostě zajímavé.

Petr Humpolecký, foto © Petr Humpolecký