Znalci pohádek ví, kdo je hejkal, vodník, co jsou jezinky, rusalky i divoženky. Čas prázdnin se nabízí k připomenutí dalších bytostí, co střeží čas.
Vstávej, už chodí Jitřenka. Spi, nebo přijde Polednice. Jestli nepřijdeš včas, odnese tě Klekánice! Všechna strašení mívala výchovný základ, dnes by ale mnozí namítli, že šlo o stresování. Jitřenka je bytost, ve slovanské mytologii známá jako Zora. Je to mladá dívka v dlouhých průsvitných šatech, jejímž úkolem je ohlašovat příchod nového dne. Podle ní si řídí hodinky i kohouti. Polednice je bytost, jejímž předobrazem byla mladá žena, která zemřela na své svatbě. Zjevuje se v bílých šatech, nebo jako stará žena či kostlivec. Chodí trestat ty, co ruší polední klid prací na poli za největšího horka. Stihne je šílenstvím, úpaly nebo smrtí. Klekánice mají původ také v pohanských časech. Uzavírají denní život a začínají noční klid. Je to stařena, shrbená, ztrhaná s rozcuchanými vlasy, oděná do špinavých nebo černých hadrů. Když někoho přistihla po dané době, odnesla ho někam. Její jméno se později odvozovalo od tzv. klekání, vyzvánění třikrát denně. Klekání byla modlitba při zvuku zvonu. Věřící nechal práce, poklekl a modlil se Anděl Páně (asi 2,5 min.). Stejně dlouho se zvonilo. První zvonění bylo za úsvitu, druhé o polednách a třetí večerní.
-lgs-, foto © Mapy.com
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
