Milí čtenáři,
jedno staré moudro praví, že i kdyby trpaslík vylezl na kopec, přesto zůstane trpaslíkem. Ostatně moudru, jak víte, nešlo o výšku postavy, ale o hloubku rozumu. To první je dáno genetickou dispozicí a to druhé poznáním. Míra poznání je limitována naší leností poznávat nové a u někoho je jenom těžko léčitelná. Kdežto naší tělesné dispozici, v tomto případě výšce, postačí opravdu jenom na něco vylézt, a mít tak dobrý rozhled. K tomuto účelu byla po celá tisíciletí stavěna zařízení, kterým se říkalo hlásky. Odtud strážní hlásili příjezd nepřátel i přátel, vzniklý požár, blížící se povodeň nebo třeba špačky.
V dobách pozdějších byl důvodem ke stavbě podobných věží i kult osobnosti. Například jenom Otto von Bismarckovi se postavilo až několik set rozhleden po celém světě. Dodnes se jich dochovalo ještě něco přes sto, z toho tři v Česku (na Zelené hoře, na Háji u Aše a Tanečnice). Ve slově rozhledna dostáváme i nové slovo, odvozené od rozhlížení se. Aby toho nebylo málo, máme v češtině ještě jedno označení pro široké rozhledy, a tím je slovo vyhlížet, odtud vyhlídka. Toto slovo je však hodně povšechné a označuje jakékoli místo na zemi, odkud je vidět do kraje. Může to být například horský hotel, nějaká skála, kopec, poutní místo a podobně.
To, co ale nezapadá do mé slovní koncepce, jsou stavby, označované jako vyhlídkové věže. Ty najdete především ve městech a jedná se o věže kostelů, radnic, městského opevnění nebo jakéhokoliv jiného stavení. Mohou to být také věže televizní či jiného technického významu. Jinak řečeno, za vyhlídkovou věž může člověk ve své pýše označit cokoliv, ale přesto přese všechno to bude jenom rozhledna nebo vyhlídka.
Pro milovníky rozhleden mám několik užitečných rad. Mnohé jsou zpoplatněny a řídí se provozní dobou. To může být například v případě té na Poledníku docela problém. Proto doporučuji zjistit si jejich provozní doby ještě předtím, než se na nějakou vydáte. Cesta nahoru bývá pro mnohé náročná, pro někoho úzká a ve většině případů tu nebývá výtah. Intenzivním zážitkem se vám pak může stát okamžik, kdy stoupáte věží kostele ve chvíli, kdy začnou zvonit poledne. Také jsem zažil případ, kdy s jazykem na vestě vystoupám na městskou věž a na dveřích pokladny čtu nápis – „Připravte si drobné“. Naštěstí jsem drobné měl, ale nemít je, volal jsem Dr. Chocholouška. I přes tato omezení je pohled na krajinu z ptačí perspektivy něčím, co se dá jen těžko popsat. Odtud totiž každá, i sebemenší maličkost v krajině dostává úplně jiný rozměr. Proto vzhůru k výškám a závratě nechte doma.
Luděk Sládek, šéfredaktor
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
