Podle starobylé pověsti projížděl kdysi král Přemysl II. Otakar pustou jihočeskou krajinou a poblíž soutoku Vltavy s Malší ho dostihl posel se zprávou o narození vytouženého potomka, dědice trůnu. Panovník prý radostně zvolal „Bude jich více!“ a na paměť šťastné události dal na onom místě založit město, jehož název připomínal králův výkřik. Jindy se zase říkávalo, že stejné zvolání patřilo pěti loupežníkům, kteří byli kdysi pochytáni a v Českých Budějovicích pro výstrahu popraveni. Skutečnost ale bývá od pověstí odlišná.
Vesnici, která nedaleko soutoku stála ještě před vznikem královského města, založil někdy na počátku 13. století šlechtic Budivoj, příslušník rodu pánů ze Železnice. Osada dostala podle tehdejšího zvyku název Budivojovice, neboť jejími obyvateli byli Budivojovici, poddaní pana Budivoje. Protože však opakované hlásky poněkud ztěžovaly výslovnost, zkrátil se název na Budějovice. Vůbec poprvé se jméno místa objevuje roku 1251 v latinském tvaru „Budoywicz“, ale ještě na začátku 14. století najdeme v písemných pramenech starší a delší tvar „Budiuiowice“. Název dřívější osady převzalo i nové město. Jeho dalším zkrácením a zkomolením vzniklo německé označení Budwoyz, které se vyskytuje poprvé v roce 1265 a které později změnilo svou pravopisnou podobu na Budweis. Latina vytvořila vlastní podobu jména – Budvicium.
Někdy v 15. století, po husitských válkách, se stále častěji začal užívat rozšířený název České Budějovice, nikoli však z důvodů národnostních, nýbrž kvůli rozlišení od Budějovic Moravských.
Ukázka z knihy Danil Kovář – Budějovický poutník aneb Českými Budějovicemi ze všech stran vydané nakladatelstvím Baset.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
