Místem s největší koncentrací lázeňských míst v České republice je bezesporu západočeská lázeňská oblast, která se rozprostírá na území dnešního Karlovarského kraje. Lázeňská města, která se na tomto území nacházejí, jsou proslulá především díky svým jedinečným přírodním zdrojům. Nelze však opomenout ani jejich charakteristickou architekturu, která se řadí k nejcennějším klenotům nejen našeho, ale i světového kulturního dědictví.
Začneme, jak jinak, v Karlových Varech, ve městě, které letos slaví již 650. výročí od svého založení. Karlovy Vary jsou známé jako město kolonád. Hlavním účelem těchto staveb bylo poskytnout pohodlí lázeňským pacientům při užívání naordinovaných léčivých pramenů. Mlýnská kolonáda, která je největší a také nejstarší karlovarskou kolonádou, vznikla v letech 1871–1881 podle projektu architekta Josef Zítka a je skutečnou chloubou lázeňského centra Karlových Varů. Pod její střechou, kterou nese 124 korintských sloupů, se nachází orchestřiště a pět minerálních pramenů. Na balustrádách střešní terasy stojí 12 alegorických postav, které představují jednotlivé měsíce v roce. Konečná podoba neorenesanční sloupové stavby se od původní Zítkovy vize podstatně liší. Slavný architekt ji zamýšlel jako dvoupodlažní a ještě honosnější. Po jejím dokončení se ale objevily názory, že neladí s charakterem lázeňského centra, a nebyla přijata s velkým nadšením. Tyto názory však pozvolna opadávaly a vznik několika dalších kolonád na sebe nenechal dlouho čekat. Dalšími architekty, kteří přispěli k rozvoji lázeňských promenád, byli pánové Fellner a Helmer. Podle jejich předlohy vznikly v rozmezí tří let další dvě kolonády. Jako první to byla v roce 1880 Sadová kolonáda, která původně sloužila jako promenáda Blanenského pavilonu, který byl následně, v šedesátých letech 20. století, zbourán. Na kolonádě a kolem ní najdete 3 minerální prameny. Z rukou těchto pánů pak vzešla i předloha Tržní kolonády, která vznikla v roce 1883. Tato dřevěná stavba, postavená ve švýcarském stylu, měla podle plánu zastřešovat zřídla jen pár let. Když už však stála nad prameny Tržním a Karla IV. více než sto let, rozhodlo se ji město zachovat a přistoupilo ke kompletní rekonstrukci. Další dvě kolonády vznikly sice až ve 20. století, nicméně jejich význam a zajímavá architektonická skladba si v ničem nezadají s těmi staršími. V letech 1911–1913 vznikla Zámecká kolonáda, která se nachází nad kolonádou Tržní a je rozdělena do dvou částí – na kolonádu Horního pramene a kolonádu Dolního pramene. Ve vnitřních prostorách té dolní je umístěn reliéf Ducha pramenů. Kolonáda byla dlouhá léta uzavřena, avšak od roku 2001, kdy prošla celkovou rekonstrukcí, je veřejnosti opět zpřístupněna. Poslední a také nejmladší kolonádou je kolonáda Vřídelní. Gejzír horké minerální vody, který zde vyvěrá, krylo od 16. století už mnoho staveb. Mimo jiné například barokní budova, empírová kolonáda, litinová či provizorní dřevěná kolonáda. Další a prozatím poslední stavba obklopující vřídlo pochází z let 1969–1975 a jejím autorem je profesor Votruba. Pod podlahou kolonády se nalézá místo pro čerpání, rozvod a tepelnou regulaci vřídelní vody a naleznete zde i prostory, kde vřídlovcem „obrůstají“ karlovarské suvenýry. Ve staré části vřídelního podzemí je dokonce zpřístupněna exkurzní trasa.
Kromě kolonád je ve městě, a především v jeho lázeňském centru k vidění také množství historických budov a honosných lázeňských domů. S postupným rozvojem lázní na konci osmnáctého a dále pak v devatenáctém století totiž vznikaly nové společenské a účelové stavby přesně vyhovující potřebám klientely, která byla v minulosti složena především z bohatých měšťanů a lidí z aristokratických kruhů, což se podílelo na postupném modelování tváře jednotlivých lázeňských měst a jejich celkového vzhledu. Namátkou lze uvést například světoznámý Grandhotel Pupp, jehož počátky se datují k roku 1781 a který zde stojí díky podnikavosti cukráře J. G. Puppa. Ten vykoupil dva společenské sály, Saský a Český, které se rozhodl přestavět tak, aby tvořily jeden pompézní celek. V jeho stopách pokračovali i jeho potomci a přibližně o sto let později, v roce 1893, byl komplex dostavěn. Další budovou, kterou nelze opomenout, jsou Císařské lázně, stojící v jeho těsné blízkosti. A jsou to opět pánové Fellner a Helmer, kteří tento objekt v roce 1895 postavili v duchu historismu a secese. Ve své době a ještě dlouho poté to býval nejhonosnější lázeňský dům, v jehož přízemí je lázeňské apartmá, určené dříve výhradně pro samotného císaře. V prvním patře se pak nachází úchvatný Zanderův sál, ve kterém se dodnes konají významné kulturní a společenské akce. V současné době jsou Císařské lázně ve vlastnictví Karlovarského kraje, který plánuje jejich rekonstrukci, a v budoucnosti by zde mělo vzniknout muzeum a interaktivní expozice lázeňství a mezinárodního filmového festivalu. Alžbětiny lázně, jejichž stavba byla dokončena v roce 1906 podle projektu architekta Drobného, jsou dodnes největším lázeňským zařízením v České republice. Budova je situována do parku ve Smetanových sadech a komplex je pojmenován po manželce císaře Františka Josefa I. Další dominantou města je například neoklasicistní Lázeňský hotel Imperial, který byl postaven v roce 1912 a sloužil dříve hlavně bohaté klientele, nebo sanatorium Parkhotel Richmond, další typická neoklasicistní budova, původně lázeňské café Schönbrunn, jehož historie sahá do 30. let 19. století.
Přesuňme se však alespoň stručnou zmínkou do dalších západočeských lázeňských měst. Vlna výstavby lázeňských zařízení, hotelů, penzionů a vil na konci 19. století ovlivnila i budoucí tvář Mariánských Lázní. Unikátní Lázeňská kolonáda, postavená v letech 1888–1889 z litinových prefabrikátů v neobarokním stylu podle plánů věhlasných vídeňských architektů Miksche a Niedzielského, tvoří společně s kostelem Nanebevzetí Panny Marie hlavní dominantu lázeňského středu města. K cenným objektům, kterými výrazně obohatil lázeňské prostředí architekt Josef Schaffer, patří komplex budov ve stylu italské neorenesance. Například Centrální lázně z roku 1892 jsou největší lázeňskou budovou ve městě a přímo v areálu zde vyvěrá Mariin pramen, od jehož jména je odvozen název města. Průčelí Nových lázní z roku 1895 je na vrcholu vyzdobeno alegorickým sousoším. Ke skvostům této vskutku nádherné stavby patří Římská lázeň postavená po vzoru římské lázně v Budapešti a městské lázně ve Vídni. V přízemí se nachází Královská kabina, sloužící původně těm nejurozenějším hostům. Poslední budovou tohoto komplexu je Společenský dům Casino z roku 1901, jehož základem jsou tři velké sály sloužící ke kulturním účelům. Průčelí je zdobeno postavami symbolizujícími jednotlivá umění.
Mohutné sloupořadí s obchody a lázeňskou budovou z roku 1912 – to je Nová kolonáda s plynovými lázněmi ve Františkových Lázních. Sfingy, které se zde nacházejí, jsou odvozeny z empírového stylu, který používal egyptské motivy. Toto místo bylo v dřívějších dobách střediskem společenského ruchu. Pozoruhodnou stavbou je také kolonáda Solného a Lučního pramene. Jedná se o pozdně klasicistní stavbu s raně renesančními prvky, stojící ve slatiništi na více než 1 100 pilotech. Postavena byla v roce 1843.
Další lázeňská města regionu nejsou co do velikosti s městy lázeňského trojúhelníku srovnatelná, ale jejich význam v lázeňství a lázeňské architektuře je nezanedbatelný. Pro ilustraci uveďme alespoň neoklasicistní hotelový palác Radium Palace v Jáchymově, navržený známým vídeňským architektem Burianem a dostavěný v roce 1912. V Lázních Kynžvart pak vedle mnoha útulných altánků a kryté kolonády najdeme například lázeňský dům Metternich z roku 1864 (dnešní léčebný dům Orlík), který je vedle kynžvartského zámku největší dominantou města. Spoustu útulných zděných altánků s pitnými prameny najdeme také v rozsáhlých parcích Konstantinových Lázní. Z mnoha lázeňských domů a hotelů pak stojí za zmínku především lázeňský dům Prusík, který byl vybudován v roce 1875.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
