Ema Blažková se narodila v Praze poslední den prázdnin roku 1924 v úřednické rodině. Jen stěží je možné odhadnout, po kom zdědila výtvarné nadání. Přes všechny peripetie, které jí život připravil, dovedla vždy malováním rozdávat potěšení všem lidem, s nimiž se setkala, a to i v těch nejvypjatějších momentech a situacích.
Za války, kdy studovala gymnázium v Roudnici nad Labem, se stala jednou z obětí tažení proti českému studentstvu v období heydrichiády. Jen necelý měsíc po atentátu na říšského protektora, 20. června 1942, obsadilo kladenské gestapo budovu roudnického gymnázia a zatklo 84 studentů. Jako záminka jim posloužila údajná příprava atentátu na učitele německé obecné školy v Roudnici nad Labem a konfi denta gestapa Alfréda Bauera. Zatčení studenti, mezi nimi šestnáct děvčat ze septimy A, kam patřila i Ema Blažková, byli převezeni k výslechům do Malé pevnosti v Terezíně. Dívky uklízely, mužská část
zatčených jezdila za prací mimo Malou pevnost. Z Terezína, kde dva věznění studenti zahynuli, byla Ema propuštěna až 2. listopadu 1942. Kresby z terezínského období zachycují každodenní život vězněných. Na kouscích papíru dovedla Ema Blažková zachytit jednotlivé části stále stejných dní, stejně jako popisným způsobem dokladovat jednotlivá zákoutí Malé pevnosti, zvláště pak ženského dvora. Výrazné, na mladou dívku pozoruhodně vyzrálé jsou její portréty spoluvězňů; zajímavý je skupinový portrét všech zatčených roudnických septimánek, který je historickým dokladem té doby. Již tehdy Ema Blažková dokázala mnohoznačnost svého umění. Po válce ukončila středoškolská studia na státním reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem maturitou, studovala profesuru kreslení v Praze na ČVUT, na Akademii výtvarných umění a UMPRUM. Od roku 1955 podnikla mnoho studijních cest do zahraničí, mimo jiné i do Vietnamu, Bulharska nebo do Německa. Vždy znovu a znovu se ale s potěšením vracela k oblíbeným motivům své milované rodné Prahy, Příbrami, známých míst českých hor a podhůří. Samostatně vystavovala od roku 1948 nejen v tehdejším Československu, ale i v Athénách, Mnichově, Leningradě, naposledy ještě v roce 2002 v Litoměřicích. Věnovala se ilustrační tvorbě pro děti, stejně jako výuce spolužáků svých dětí. Věznění v Terezíně Emu Blažkovou umělecky i lidsky poznamenalo. Bylo to trauma, kterého se až do smrti nezbavila. Už od dob studií na uměleckých školách se projevovalo mimo jiné nepotlačitelným odporem k totalitě – tentokrát k té nastupující, komunistické. Bylo jenom otázkou času, kdy neustálé konflikty se režimní mašinerií přerostou v otevřenou srážku. Na začátku sedmdesátých let, v době stranických čistek a tvrdé normalizace, byla Ema Blažková na základě vykonstruovaného obvinění zatčena. Z ruzyňské vazby byla posléze přemístěna do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde u ní naplno
propukla vážná duševní choroba. Zatímco dosavadní pohnuté životní peripetie měly paradoxně na její tvorbu pozitivní vliv, tentokrát tomu bylo naopak. Ema Blažková, matka tří dětí, zemřela v den svých sedmdesátých devátých narozenin, dne 31. srpna 2003 v Praze.
Luděk Sládek
Památník Terezín
www.pamatnik-terezin.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
