Opera, má láska
Dovolte nám představit vám jako další z osobností někdejší šéfku opery Národního divadla Mgr. Evu Herrmannovou. Narodila se ve Vídni (22. 7. 1929), ale své dětství prožila ve Slezské Opavě. Pochází z rodiny židovského velkoobchodníka textilem Erwina Herrmanna a vídeňské zpěvačky Katariny Junkerové.
První třídu české školy začala navštěvovat v Opavě. Koníčkem jí byla hra na klavír pod vedením učitelky Theresie Trösterové. Ráda také vzpomíná na prázdniny s rodiči v rakouských lázních nebo na výlety do okolí Opavy. Počátkem září 1938 se celá rodina přestěhovala do Prostějova, kde na sotva desetiletou Evu dopadla se vší tíhou okupační nařízení postihující děti smíšených manželství. Po dokončení páté třídy složila úspěšně zkoušky na reálné gymnázium. Úřední obálka však hovořila jasně. Studium se nepovoluje, stejně jako její účast v Sokole. Otec musel přihlásit movitý i nemovitý majetek, který mu byl zanedlouho zabaven. Přestože matka byla schopna prokázat svůj „árijský“ původ (do čtvrtého kolene), Evu stejně dostihla ustanovení týkající se židovských míšenců. Eva však v necelých 14 letech (9. června 1943) měla nastoupit sama transport do terezínského ghetta. Matka ihned odjela na pražské gestapo, kde za Evu intervenovala – dostalo se jí pouze sdělení, že její dcera dál z Terezína pokračovat nebude. Teprve po válce matka zjistila, že tato informace znamenala alespoň malou naději na život. Mamince se později podařilo, díky známostem s lékaři, uchránit před transportem svého manžela. V Terezíně byla Eva spolu s dalšími třiceti dívkami umístěna v domě č. L 414. Většinou pracovala na poli a ve zbylých hodinách volna zpívala mj. ve sboru dětské opery Brundibár. Byla také samosprávou ghetta zařazena jako pomocnice při transportech. Nosila při tom modrou pásku na rukávě, a jak dnes vzpomíná, sama podobné pásky s razítky z brambor „vyráběla“, a pomáhala tak svým známým, aby se mohli se svými milými ještě před odjezdem transportu setkat. Na začátku jara 1945 pomáhala lidem, kteří se do Terezína přecpanými vlaky vraceli nebo přicházeli pěšky v transportech smrti z Osvětimi. Nebyl to radostný pohled na vagóny, které mnohdy přivážely více mrtvých než živých.
Začátkem května opustilo Terezín ve velkém spěchu gestapo a správu nad ghettem i Malou pevností převzal Červený kříž. V podvečer 8. května projížděla za všeobecného jásotu Terezínem Rudá armáda směrem na Prahu. Přestože kvůli šíření nákazy tyfu byl Terezín uzavřen, rozhodla se Eva s několika přáteli z Terezína co nejrychleji odejít. Cesta domů za rodiči do Prostějova, kam dorazila 13. května, jí trvala tři dny a dvě noci.
Po válce složila externě maturitu na gymnáziu v Opavě a rozhodla se dále studovat na Karlově univerzitě dějiny hudby. Počátkem studií se vdala za syna ruského emigranta, s nímž měla syna Michala a dceru Alexandru. Po ukončení studia nastoupila v nově založeném Divadelním ústavu, kde se svými spolupracovníky zakládala a později vedla hudebně-dramatické oddělení. Uznání se jí dostalo nejen doma, ale také na mezinárodním poli, především pak v oblasti opery. V roce 1991 se stala šéfkou opery Národního divadla a byla jí až do roku 1995. Dlouho působila ve výboru Terezínské iniciativy a je předsedkyní operní poroty Ceny Thálie. Má čtyři vnučky, Kláru, Andulku, Natálku a Sáru. S úsměvem však dodává, že čeká na kluka, pravnuka.
Luděk Sládek
Památník Terezín
Principova alej 304, 411 55 Terezín
Tel.: +420 416 782 225, 416 782 442, 416 782 131
GSM: +420 604 241 179, 606 632 914
E-mail: pamatnik@pamatnik-terezin.cz
www.pamatnik-terezin.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
