Charizmatický, přívětivý a za všech okolností slušný - to je Tomio Okamura, rodák z Tokia, který se nestydí kdekoliv na světě prohlásit, že je Čech. Je nositelem významné pocty osobní audience japonského císaře, symbol spojující Českou republiku a Japonské císařství. Není divu, když jeho cestovní kancelář každoročně přiváží do Česka více jak 100.000 turistů z celého světa.
Svými názory se nikdy netajil, přestože nebyly vždy lichotivé. Proto nás jako magazín podporující domácí cestovní ruch zajímalo, co si myslí o možnostech, kvalitě a významu DCR (domácího cestovního ruchu) v době celosvětové krize.
"Vloni Češi poprvé ve své historii strávili více než polovinu svých dovolených v zahraničí. Je to výsledek dlouhodobého trendu a České republice se prostě nedaří udržet Čechy v Čechách. Uvedu z důvodů z několika důvodů : zatímco například Italové mají mozarellu či parmskou šunku, u nás i 20 let po revoluci úplně chybí lokální gastronomické speciality, potenciál perníku či syrečků je zcela nevyužitý.
Láska prochází žaludkem a to platí i pro turisty. Česká republika má sice v přepočtu na rozlohu země nejvyšší koncentraci míst na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO na světě (12 míst), ale turistů v regionech zásadně nepřibývá.
Když tedy krátce shrnu odpověď na Vaší otázku, tak možnosti jsou, potenciál také, ale není kvalita a tím ani význam. Tuzemská dovolená tím bohužel ani v době krize není pro Čechy odpovídající alternativou k zahraničí."
Dovolte mi ještě jednu otázku. Můžete našim čtenářům dát také nějaký Váš tip na výlet po Česku? "Zkusím dát nějaký neotřelý tip, je to moje nejmilejší místo. Moje maminka pochází z moravského městečka Bystřice pod Hostýnem, na rozhraní Valašska, které je známé především obrovskou poutní bazilikou na vrcholu Hostýna. Mně vždycky bavilo putování po turistických značkách po Hostýnských vrších, cestou byly značené studánky, zříceniny, na Rusavě je koupaliště a rád jsem cestou sbíral třeba maliny. A aby obyvatelé Čech nemuseli až na Moravu, tak Vám dám ještě jeden svůj tajný tip. Je to místo, kam občas v noci utíkám z Prahy. Na Kokořínsku je kopec Nedvězí, který je jen pro zasvěcené známý neuvěřitelným panoramatickým výhledem. Dá se dojet autem až pod něj a pak je to nahoru jen pět minut pěšky. Roztáhnu si nahoře deku, lehnu si na záda, koukám nahoru a najednou se stanu součástí celého vesmíru, sním, přemýšlím a jsem šťastný."
Závěrem mi dovolte odcitovat ještě Tomiovo motto, které zní takto: "Nezapomeňme používat tři slova: dobrý den, děkuji a nashledanou a bude nám všem na světě lépe!"
Děkuji za rozhovor.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
