Arnošt Lustig je další z řady osobností našeho seriálu, které v době nacistické okupace prošly terezínským ghettem. Narodil se v Praze- -Libni 21. prosince 1926 v rodině maloobchodníka s textilem. Do školy šel už v pěti letech, ale jak předčasně začal, tak také předčasně skončil a nastoupil do učení v jedné kožešnické dílně. Psal se totiž rok 1939, kdy se stal židovský původ stigmatem. Jeho nositelům přinesl nemálo zákazů, ústrků a ponížení. Byla to však pouhá předzvěst ničivých cyklónů formujících se na Wannsee.
V necelých šestnácti letech, 13. listopadu 1942, nastoupil Arnošt spolu s matkou a setrou do vlaku, jehož cílovou stanicí byl Terezín. Otec byl transportován do Terezína později, v dubnu 1943. Arnošt se v Terezíně seznámil například s Jiřím i Hugem Popperovými a jejich bratr Ota Popper, Pavel, se stal po válce Arnoštovým celoživotním přítelem.
Přesně 28. září 1944 byli transportováni Eichmannovými vlaky do Osvětimi. Tady Arnoštova otce o měsíc později zahubil cyklon B. Sestru s matkou převezli dále do Mauthausenu, odkud se po válce vrátily zpět do Prahy. Arnošt byl z Osvětimi přemístěn do Buchenwaldu, kde byl do téměř samého konce války. V dubnu 1945 však nastoupil do transportu smrti, do vlaku, který směřoval do Dachau. Řízením osudu, kdo ví, snad šťastnou náhodou, vlak napadl americký stíhač a v nastalém zmatku se podařilo Arnoštovi spolu s kamarádem Jiřím Justicem uprchnout. Čekala je strastiplná, dobrodružná a každopádně nebezpečná cesta do Prahy. Tady se obrátil Jiří na rodinu, u níž si jeho rodiče ukryli před nástupem do transportu nějaké peníze. Přestože se jednalo o kolaboranty, svědomí a blížící se konec války přiměly tyto „lidi“ zachovat se alespoň nyní správně. Paradoxně jeden z členů rodiny, fašista a vlajkař, schoval Arnošta s Jiřím v prádelně, kde byli do doby vypuknutí povstání v Praze.
Návrat do života nebyl žádnou selankou, mimo jiné proto, že většina členů rodiny se z nacistických lágrů nevrátila. Devatenáctiletý Arnošt se vrhá s nebývalou vervou do nového života. V letech 1948 a 1949 pracoval jako žurnalista v nově vznikajícím státu Izrael, kde se také 24. července 1949 oženil s Věrou Weislitzovou. Jeho druhý návrat domů nebyl také snadný. Prvotní vstřícný postoj socialistického Československa k Izraeli se začal dramaticky obracet.
Živil se nejprve jako rozhlasový reportér a v letech 1958–1959 vydává tři povídkové soubory – Noc a naděje, Démanty noci a Ulice ztracených bratří. Jeho prózy došly čtenářského i kritického ohlasu, staly se předlohami fi lmových adaptací a televizních inscenací, přestože jeho tvorba téměř nikdy nevybočila z tématu holocaustu. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 zastihla Arnošta s rodinou na dovolené v Itálii. Rozhodli se zůstat v exilu, za což byli pro nedovolené opuštění republiky odsouzeni v nepřítomnosti. Arnošt na 3,5 roku vězení, žena na 2,5 roku, syn na 1,5 a dcera ještě nepodléhala zákonům. Po krátkých pobytech v Izraeli a v Jugoslávii se rodina přemístila do USA, kde v letech 1972–2004 vyučoval Arnošt tvůrčí psaní a dějiny filmu zaměřené na 2. světovou válku. Stal se řádným profesorem Americké univerzity ve Washingtonu a profesorem honoris causa řady dalších. PEN klub ho vyznamenal Cenou Karla Čapka, získal mezinárodní literární cenu Franze Kafky, ale i mnoho dalších ocenění. Na sklonku loňského roku oslavil Arnošt Lustig své dvaaosmdesáté narozeniny. Blahopřejeme!
Luděk Sládek
Památník Terezín
www.pamatnik-terezin.cz
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
