Hudba je přítel, co nezradí
Každoročně se na podzim ve Špindlerově Mlýně setkává skupina žen, kterých není možné si nevšimnout. Přestože od jejich prvního setkání po válce uplynulo 40 let, poznáte je okamžitě. Podle jejich nezměrné lásky k životu. Je pátek 18. září 2009 a Židé celého světa slaví svátek Roš ha-šana – Nový rok 5770. Kdo jsou ony ženy v nejlepších letech? Na to nám dala odpověď jedna z nich, Anna Flachová-Hanusová.
Anna se narodila 26. 11. 1930 jako poslední dítě Lea Flacha a Alžběty Koberové v Polském Těšíně. Když jí byl rok, rodina se přestěhovala do Českého Těšína, zanedlouho poté do Ostravy a v roce 1937 do Brna.
Anna začíná hrát na klavír a se svou sestrou Alicí dochází do prestižní baletní školy. Bratr Michal se po maturitě (1938) přestěhoval do Prahy a začal studovat na Karlově univerzitě. Přestože dostal stipendium ke studiu v Americe, okupace vše změnila. Z protektorátu se podařilo odjet pouze sestře Ireně, kterou tatínek v roce 1940 poslal ilegálním transportem do Palestiny, lodí Patria. Té ale Angličané neumožnili vstup do země, na loď byl spáchán atentát a sestra jako jedna z mála zkázu lodi přežila. Provdala se, nejprve žila v Palestině a později v Austrálii. V den Anniných jedenáctých narozenin (26. 11. 1941) přišla výzva k transportu. O tři dny později se rodina vydala na shromáždění a odtud dál prvním rodinným transportem z Brna, který 2. prosince dorazil do Terezína. Nejprve žila v ghettu spolu s rodiči. Po založení dětských domovů byla samosprávou ghetta umístěna v domě L 410 na pokoj 28. Tady Anna s dalšími dvěma děvčaty spolupracuje s Jad tomechet (Pomáhající ruka), navštěvuje, zpívá a uklízí ve snaze pomoci starším lidem a trochu jim ulehčit život. Když do ghetta přivezl Rudolf Freundfeld- Franěk operu Brundibár, prošla úspěšně několika konkurzy a stala se členkou jeho sboru. Po více než dvou měsících zkoušek (23. 9. 1943) se v Magdeburských kasárnách konala její premiéra. Dívky z pokoje 28 pocházely z různých rodin a z různého prostředí a dostalo se jim různé výchovy, bylo třeba najít něco, co děvčatům dá určitá pravidla mezilidského chování. Aby jim život v ghettu ulehčily a zároveň je motivovaly – založily vychovatelky „Maagal“ (česky kruh). Cílem bylo vzájemné přátelství a pomoc.
Do kruhu se pak mohly dostat jen takové dívky, které byly ochotné pomáhat těm druhým. Jednou za měsíc bývaly volby do tohoto kruhu a děvčata časem pokládala za velkou čest být zvolena stejně jako jedny z prvních v Maagalu, Evelina Merová nebo Hanička Weinbergová.
Rodiče Anny zůstali v Terezíně až do konce války, ale v září 1944 šel do transportu bratr Michal, nejprve do Osvětimi-Březinky a už v říjnu do Buchenwaldu-Meuselwitz. Odtud se mu podařilo uprchnout při pochodu smrti a dostat se k Američanům, kde díky skvělé angličtině fungoval jako spojka s Rudou armádou. Sestra Alice byla transportem poslána také do Osvětimi a dále do Bergen-Belsenu. Tady byla jako těžce nemocná odsouzena k smrti, ale zachránila ji kápo-žena, která si vzpomněla, jak jim sestra na jednom z bloků tančila. Přestože byla později z Bergen-Belsenu transportována pryč, tančila dál a kupodivu přežila.
Válka konečně skončila. Péči nad Terezínem převzal Červený kříž. Anna stávala celé hodiny na náměstí, kde poslouchala rozhlas a věřila ve shledání s rodinou. Jednoho dne uviděla Anna něco, čemu nemohla uvěřit. V americké uniformě tam stál její bratr Michal. Bylo to nejkrásnější shledání v jejím životě.
Koncert Alice Sommerové-Herzové byl pro Annu inspirací ke studiu hudby. Také proto po válce vystudovala klavír, později také operní zpěv. Provdala se za hudebníka Vítězslava Hanuse, se kterým působila dva roky v Číně, tři roky v Bejrútu a půl roku v Austrálii. Jako pěvecká pedagožka a korepetitorka pracovala na brněnské konzervatoři, byla porotkyní mezinárodní soutěže zakázané hudby ve Schwerinu či lektorkou zpěvu a klavírního doprovodu na mistrovských kurzech v Izraeli. Má syna Tomáše, který je dirigentem, snachu Janu a vnuky Daniela, Tomáše, Michaela, Filipa a Tobiáše. Stále žije v Brně, miluje život a rok co rok tráví dovolenou s „dívkami z pokoje 28“ ve Špindlu.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
