Nevypočitatelný i nepohodlný
Další osobností, která v době nacistické okupace byla nedobrovolným „hostem“ Malé pevnosti v Terezíně, je Emil František Burian (11. 6. 1904, Plzeň – 9. 8. 1959, Praha). Tento mimořádně nadaný český dramatik, ale také teoretik umění, žurnalista, básník, zpěvák, herec, hudebník, skladatel a režisér patří bezesporu k našim nepřehlédnutelným předválečným osobnostem.
Narodil se v hudebnické rodině v Plzni. Jeho otec Emil Burian (1876–1926) byl operním pěvcem, matka Vlasta učitelkou zpěvu a strýc Karel (1870–1924) předním tenoristou své doby. E. F. Burian začal svá studia na smíchovském gymnáziu (1914), ta ale nedokončil a začal se věnovat hudbě. Studoval na Státní konzervatoři v Praze, kde v roce 1927 absolvoval.
V devatenácti vstoupil do KSČ a v jedenadvaceti uvedlo Národní divadlo jeho operu Před slunce východem. Byl členem sdružení Devětsil a stál u zrodu Osvobozeného divadla či Divadla Dada, kde se spolupodílel na představeních jako skladatel, hudebník, herec, režisér i autor. V roce 1927 založil soubor E. F. Burianův voiceband a vystřídal několik úspěšných angažmá, především jako režisér, například v kabaretu Červené eso. Roku 1933 založil známé divadlo D 34 (číslice označovala vždy rok), kde jako jediný umělecký vedoucí i režisér působil až do svého zatčení gestapem. Až příliš nezakrytě projevoval svůj nesouhlas s nacistickou okupací. „Déčko“ bylo uzavřeno nacisty 12. března 1941, Burian zatčen a spolu s ním i Nina Jirsíková, se kterou ve Voicebandu (1929) nastudoval Máchův Máj (Jirsíková ho později uvedla také v terezínském ghettu). Burian byl zanedlouho z pankrácké věznice převezen do Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl v první polovině června 1941 transportován nejprve do Dachau a poté do Neuengamme u Hamburku, kde pracoval ve zbrojní továrně. Ale jen zázrakem se dočkal konce války. Dopoledne 26. dubna 1945 byl totiž nahnán na zaoceánskou loď Cap Arcona a spolu s ním přes 4 500 vězňů z koncentračního tábora Neuengamme a přeživších z pochodů smrti z tábora Fürstengrube. Plánem nacistů bylo Cap Arconu spolu s další nákladní lodí Thielbek vyvézt na otevřené moře a potopit i s vězni. Třetího května však zaútočilo na lodě britské královské letectvo a potopilo je. Přežilo jen asi 400 lidí, mezi nimi také Emil František Burian.
Po návratu do vlasti se Burian nejprve zapojil do přestavby českého divadelnictví a od roku 1946 vedl divadlo „D“ (později Divadlo E. F. Buriana, dnes Divadlo Archa). Po únoru 1948 se stal poslancem a v roce 1954 mu byl udělen titul národní umělec. Zemřel za dosud nevyjasněných okolností na otravu jater. Burian byl celkem třikrát ženatý. Z druhého manželství s Marií Šubrtovou má dceru Kateřinu Burianovou-Rajmontovou (1946), herečku a básnířku, členku činohry ND a držitelku Ceny Thálie 2009. Syn z třetího manželství s herečkou a spisovatelkou Zuzanou Kočovou je písničkář Jan Burian. Vnuk Buriana a syn dcery Kateřiny je Filip Rajmont (1977), herec a dabér.
Přestože bylo dílo E. F Buriana silně levicově ovlivněno, byl kritizován „zleva i zprava“ a spolustraníky byl považován za nevypočitatelného i nepohodlného. Svou především předválečnou divadelní tvorbou však pozitivně ovlivnil moderní české divadlo, které z něj čerpá dodnes.
Luděk Sládek
foto © Památník Terezín a Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
