V červenci 1611, tedy přesně před 400 lety, byl v Praze na Malé Straně položen základní kámen kostela Panny Marie Vítězné. Tato zcela mimořádná památka má význam nejen pro svou architekturu a uměleckou výzdobu, ale především pak díky proslulé sošce Pražského Jezulátka.
Zakladateli kostela byli v letech 1611–13 němečtí luteráni žijící v Praze, ale také zástupci říšských stavů, šlechtici a diplomaté. Kostel byl vysvěcen 21. července 1613 a zasvěcen Nejsvětější Trojici. Přestože jméno architekta není známo, je pravděpodobné, že jím byl dvorní stavitel císaře Rudolfa II., Ital Giovanni Maria Filippi. Po bitvě na Bílé hoře (1620), která znamenala vítězství katolíků v českých zemích, věnoval císař Ferdinand II. kostel řádu bosých karmelitánů, kteří 8. září 1624 chrám zasvětili Panně Marii Vítězné a sv. Antonínu Paduánskému. Do chrámu se původně vcházelo ze severu i západu, ale v letech 1636–44 dostala stavba dnešní vchod z ulice (dnes Karmelitské). Dekretem císaře Josefa II. byl však klášter roku 1784 zrušen, karmelitáni museli odejít a správu převzal řád Johanitů z farnosti od kostela Panny Marie pod řetězem. Na přání kardinála Vlka se do kostela po 200 letech nakonec opět vrátili karmelitáni (2. 7. 1993). Od té doby toto poutní místo, milované lidmi mnoha národů, znovu ožilo a rozkvetlo do nové krásy.
Pražské Jezulátko, soška, jejíž originál je uctíván v kostele Panny Marie Vítězné, pochází ze Španělska, kde byla pravděpodobně zhotovena někdy v druhé polovině 16. století (nebo dříve). Když se vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech (1556), dostala sošku od své matky svatebním darem a její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic ji věnovala (1628) klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné. Soška je vysoká 47 centimetrů, představuje Ježíše ve věku několika málo let, je oblečená do dlouhé splývavé košilky. Jádro je vyřezáno ze dřeva, potaženo snad plátnem, a povrch je vymodelován z poměrně křehkého barevného vosku, chráněného stříbrným pouzdrem (do pasu). Pravici má zdviženou k požehnání, v levé dlani drží symbol vlády nad světem – říšské jablko s křížkem. Nejcennějšími klenoty byly jednak dnes již ztracená kopie řádu Zlatého rouna a dále pak dvě korunky z dílen pražských zlatníků (vyrobené 1767 a 1810). Za třicetileté války byla soška málem zničena během vpádu saských vojsk do Prahy (1631). Teprve roku 1637 nalezl pohozenou sošku Lucemburčan otec Cyril od Matky Boží, měla ulomené obě ruce, otec Cyril však dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny ručičky nové. Roku 1655 byla soška korunována pražským biskupem, což dnes připomíná výroční slavnost první květnovou neděli.
V muzeu Pražského Jezulátka, kam se dostanete po schodišti od hlavního oltáře, najdete řadu vzácných kultovních předmětů (kalichy, obrazy, kříže, skulptury) a především pak část vzácného souboru textilií z šatníku Jezulátka. Starobylý zvyk oblékání sošky Ježíška dnes připadá sestrám karmelitkám. Většina vystavených šatů jsou dary z vděčnosti a jejich barvy jsou dané liturgickým obdobím, řídícím se církevním kalendářem. Obecně se používají čtyři barvy: bílá (doba velikonoční a vánoční), červená (Svatý týden, Svatodušní svátky a svátky sv. Kříže), fi alová (doby postní a adventní) a zelená (barva mezidobí). O slavnosti korunovace bývá Ježíšek v královských šatech s hermelínovým pláštíkem. Při zvláštních příležitostech se užívají další barvy: růžová (pro tři neděle adventní a čtyři neděle postní), zlatá (může nahradit jiné barvy) a modrá (mariánské svátky).
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
