Velký věk chce mít též velké mordy
Dalším příběhem z terezínského ghetta jsou osudy Ivana Klímy (nar. 14. září 1931). Narodil se v Praze, je jedním z našich nejpřekládanějších autorů. Patří mezi přední české prozaiky, dramatiky, publicisty. Bývalý disident, spoluzakladatel Obce spisovatelů a místopředseda českého PEN klubu.
Pochází z židovské rodiny, jeho otec Dr. ing. Vilém Klíma, DrSc., byl vědecký pracovník v oboru silnoproudé elektrotechniky. Matka Marta, rozená Synková, zůstala po narození synů Ivana a Jana (nar. 1938, dnes uznávaný teoretický fyzik, překladatel a prozaik žije v Praze) v domácnosti. Psal se podzim roku 1939 a nacisté dali českému národu jasně najevo, že nastal čas „nových pořádků“.
Už do konce března byla přijata první protižidovská opatření, ve společnosti rostl antisemitismus.
Tatínek byl do Terezína transportován 24. 11. 1941 takzvaným AK transportem (Aufbaukommando − komando výstavby), kde 342 mladých mužů − řemeslníků − mělo za úkol připravit kasárny na příchod velkého počtu lidí. Dalším transportem 10. prosince 1941 byli do terezínského ghetta deportováni také Ivan (číslo L 54), jeho bratr Jan a maminka. Nejprve bydleli v Drážďanských, poté v Hamburských a nakonec v Magdeburských kasárnách, rok odděleně a poté společně i s otcem. Tatínek měl jako odborník v ghettu na starosti elektřinu. Oba chlapci i s maminkou, která zde většinu času prostonala, nebyli odvlečeni na východ a dočkali se v ghettu osvobození. Ne tak tatínek. Díky svému evropskému věhlasu odborníka na silnoproud byl spolu se dvěma dalšími vězni odeslán před koncem války z Terezína do koncentračního tábora Gross-Rosen s jakýmsi tajným úkolem. Nikdy se ale nedozvěděl, o jaký úkol vlastně šlo. Konec války se blížil a nacistům už naštěstí nezbýval čas na další ďábelské plány. Zanedlouho byl přemístěn do tábora Mauthausen, kde pobyl asi tři dny, a pokračoval do tábora Sachsenhausen. Zde se stal také nedobrovolným účastníkem čtrnáctidenního pochodu smrti (7. 4. 1945), který se štěstím přežil, ale domů se vrátil až v polovině června. Ivan, Jan i maminka měli větší štěstí. Už osmého května 1945 se objevil v bráně osvobozeného ghetta jejich bratranec, který je vozem odvezl spolu s dalšími do Prahy, do Vršovic, do domu v Ruské ulici, odkud před třemi a půl lety odjeli do Terezína. V bytě nezbylo z jejich věcí zhola nic, zato tam zůstalo vybavení po německých nájemnících.
Ivan v září 1945 nastoupil do tercie gymnázia a po dokončení (1951) absolvoval studia na FF UK, obor čeština a literární věda (1956). V 60. letech pracoval jako redaktor Literárních novin a Listů (až do jejich zákazu). Na jeho další tvorbu měla vliv pracovní návštěva USA v letech 1969 a 1970. Po návratu mu byla znemožněna další publikační činnost, také proto se následujících dvacet let živil převážně jako spisovatel na volné noze a pracoval v dělnických profesích. Své knihy tak musel vydávat buď v samizdatových edicích, nebo v zahraničí. S manželkou Helenou (nar. 1937), psychoterapeutkou, žije v tiché pražské čtvrti. Jejich dcera Hana (narozena 1963) je výtvarnicí a ilustrátorkou a syn Michal (ročník 1960) byl například ředitelem Lidových novin. Ivan Klíma ve svých povídkách i divadelních hrách vždy vyslovoval jistou nechuť k přetechnizované společnosti, pasivitě a bezpráví. Rád houbaří, těší se dobrému zdraví, a jak sám říká, luští křížovky jako divý.
V roce 2002 získal cenu Franze Kafky za knihu o životě a díle Karla Čapka s názvem Velký věk chce mít též velké mordy. Cenu Karla Čapka za celoživotní dílo převzal v lednu 2010 a téhož roku získal za knihu Moje šílené století cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika.
Pro Památník Terezín Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
