Sasové v Praze? Nic nového!

01.10.2011 | 00:00
Sasové v Praze? Nic nového!

Třicetiletou válku odstartovalo české povstání roku 1618 a neukončil ji ani lübecký mír podepsaný v roce 1629. Naopak. Když císař Ferdinand II. propustil ze svých služeb Valdštejna, povstal proti němu nepřítel mnohem mocnější a odhodlanější − švédský král Gustav Adolf.

Sasové v Praze? Nic nového!Když si kurfi řt Jan Jiří I. Saský spočítal, že mu císař dluží miliony zlatých, armádu drží pohromadě už pět měsíců bez žoldu a její vojáci loupí, kde se dá, bylo rozhodnuto. Před 380 lety, 30. října 1631, vyslal do Čech své vojsko v čele s Janem Jiřím z Arnimu. Postupně dobyl Šluknov, Děčín a Ústí nad Labem, obsadil Litoměřice a Roudnici a 12. listopadu ovládal území po Rakovník a Mělník. O dva dny později obsadil Slaný a s hlavní částí vojska přitáhl 15. listopadu k Praze a stanul na Bílé hoře. Zajímavostí je, že Praha ve snaze posílit svou posádku prvně od bitvy na Bílé hoře dala měšťanům zbraně − na obranu proti nepříteli. Ve čtvrtek 6. listopadu „opustili“ Prahu nejvyšší úředníci. Jejich úprk napodobil také děkan svatovítské kapituly Makarius, který s sebou naštěstí do bezpečí, do Českých Budějovic, vzal také korunovační klenoty. Praha před Sasy kapitulovala v sobotu 15. listopadu.

Sasové v Praze? Nic nového!Saský vpád měl být možností také pro návrat pobělohorské emigrace, která se v naději houfně vracela, ale „osvoboditelé“ zahájili v zemi jen dobu nejsurovějšího násilí a loupení.

Albrecht z Valdštejna se vydal dobýt Prahu 23. dubna 1632 ze Znojma a 24. května stanul také na Bílé hoře. Sasové věděli, že se neudrží, proto jejich zuřivá loupeživost neznala mezí. Praha se dostala do císařských rukou v noci z 24. na 25. května. A co dodat závěrem? Třicetiletá válka (1618–1648) chtěla potlačit habsburský absolutismus a zrovnoprávnit katolíky s evangelíky. Přinesla však jen absolutní bezpráví, nemoci a hladomor. Na jejím začátku nás bylo okolo tří milionů a na konci stěží 800 tisíc. Hospodářství bylo zničeno a velká část obyvatelstva morálně zdivočela. Věřím však, že se jednou postavíme na nohy, což ale může ještě nějaký čas trvat.

Josef Grof




počet zhlédnutí: 2079

tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku říjen 2011

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.