Jak spolu souvisí? V době plastové už nijak, ale bývaly doby, kdy docela dost. Konzerva bývala nepostradatelná na trempských výpravách i na rodinných dovolených za hranice všedních dní, a to ještě koncem minulého století. A kompas? Ten nám donedávna pomáhal orientovat se v mapě (velké, skládané, papírové věci), protože navigace ještě nebyly. Nepředstavitelné, že?
Nejstarší písemná zmínka o „přístroji“ sloužícímu k určování světových stran je stará už 1700 let. Pochází z Číny, kde tamním mořeplavcům sloužil kus magnetovce plovoucí na dřevěné podložce v nádobě s vodou. Pozdější kompas užívaný středověkými námořníky už měl střelku, označenou na konci směřujícím k severu. Ta byla umístěna na osičce v pouzdře, kde na dně byla nakreslena růžice znázorňující světové strany. Věděli jste, že ještě dnes si můžete kompas sami vyrobit? Potřebujete k tomu jen jehlu, kterou několikrát podélně pohladíte magnetem, položíte na víčko od PET lahve a vše pak dáte na klidnou vodní hladinu. Jehla se okamžitě natočí ve směru sever−jih. Sice neurčíte sever, ale zmenšíte výběr ze čtyř možností na pouhé dvě.
Oproti kompasu má konzerva mnohem mladší historii. Sáhá do doby napoleonských válek, kdy Bonaparte vypsal výběrové řízení (1795) na dodavatele, který objeví způsob uchovávání potravin, jež potřebovaly jeho armády při pochodech za válečnou slávou. Vyhrál pařížský kuchař Nicholas Appert, který objevil skleněnou konzervu. Netrvalo dlouho a 25. dubna 1810 přišel anglický obchodník Peter Durand s konzervou plechovou, na kterou získal od svého krále patent. A tak nebýt plastů, taháme se s konzervami dodnes.
-lgs
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
