Karel (křtěný Václav) se narodil 14. května 1316 v Praze Elišce Přemyslovně a Janu Lucemburskému. Kroniky sice uvádějí, že se cítil být více Přemyslovcem než Lucemburkem, ale vzdělání se mu dostalo u dvora francouzského. Tady se také oženil s francouzskou Blankou z Valois a po svém kmotru, francouzském králi, přijal jméno Karel.
Dostalo se mu všeho, pro což mohl být na počátku čtyřicátých let 14. století favoritem na hodnost římského panovníka, a to nejen papežské kurie. V cestě mu však stál význačný rival, císař Ludvík IV. Bavor (od roku 1314 římský král, od roku 1328 císař Svaté říše římské). U francouzského dvora ale Karel potkal Pierra de Rosieres (pozdějšího papeže Klementa VI.), který byl nejen jeho učitelem, ale také přítelem a později velkým spojencem. Roku 1346 proběhla volba Karla za římského vzdorokrále a před 665 lety, 26. listopadu, byl v Bonnu také korunován. Bitva u Kresčaku (1346) připravila o život českého krále Jana Lucemburského a Karla usadila 1. září 1347 na český trůn. Poté zasáhla náhoda v podobě náhlé smrti císaře Ludvíka Bavora (1347 na lovu medvědů), dříve než mohlo dojít k rozhodujícímu střetu s Lucemburky. Tak byl Karel roku 1349 právoplatně zvolen a korunován králem Svaté říše římské. Bavorův syn Ludvík V. Bavorský sice prosadil zvolení anglického krále Eduarda III. za římského vzdorokrále, ale Eduard pochopil marnost svého počínání a titulu se zanedlouho vzdal. Roku 1355 byl Karel korunován králem italským, burgundským a v dubnu 1355 v Římě slavnostně také císařem římským. V politice to tak prostě chodí už od nepaměti.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
