Letos 3. prosince si připomínáme 390 let od narození královéhradeckého rodáka Bohuslava Balbína. Možná právě proto, že se narodil v památném roce 1621, byl velkým vlastencem, obhájcem českého jazyka a významnou osobností českého baroka.
Narodil se do nepříliš bohaté erbovní královéhradecké měšťanské rodiny jako potomek rytířského rodu Balbínů z Vorličné (původně Škvorniců), kterého při křtu držel na rukou sám Albrecht z Valdštejna. Rodina žila v domě, který je dnes součástí bývalého komplexu jezuitských kolejí Nové Adalbertinum. Po smrti otce Lukáše Škvornice (1622) ho na zámku Častolovice, kam se s matkou přestěhoval, vychovával Ota z Oppersdorfu. Od mládí rád četl, což dokázal tím, že měl v sedmi letech třikrát přečtenou Kroniku českou Václava Hájka z Libočan. Není divu, že klukovi dychtícímu po historii učarovalo Hájkovo živé a poutavé kronikářské vyprávění. Bohužel ovlivnilo i jeho další život. Od deseti let chodil do jezuitské školy a v patnácti vstoupil do řad Tovaryšstva Ježíšova. Navzdory tomu, že měl jako jezuita v popisu práce pobělohorskou rekatolizaci našeho národa a psal výhradně latinsky, snažil se psát proti necitlivé rekatolizaci a germanizaci, za což byl pronásledován. Do dějin vstoupil jako spisovatel a historik, ale také jako nekritický Hájkův obdivovatel, od kterého přijal mnohé z historických omylů. Zastavila ho až nemoc a pozdější slepota. Bohuslav Balbín je bezesporu jednou z největších osobností české barokní historie. Zemřel 29. listopadu 1688, čtyři dny před svými 67. narozeninami, a pochován je v kryptě kostela sv. Salvátora v Praze.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
