Ve filmech třicátých a čtyřicátých let 20. století proslula v rolích dam z vyšší společnosti, které si nelze představit jinak než v honosných róbách. V poválečném filmu už pro ni ale nebylo místo.
Růžena Šlemrová se narodila 10. listopadu 1886 v Plzni v rodině významného českého historika Bedřicha Macha. O 23 let později, v roce 1909, získala své první velké angažmá ve zbrusu novém Městském divadle na Vinohradech. Stala se ideální představitelkou elegantních a upovídaných dam z vyšších kruhů. Hrála v deseti němých fi lmech a po příchodu zvukového filmu až do května 1945 byla obsazena v dalších 60 fi lmech. Hvězdou českého stříbrného plátna tak byla více než 40 let. Její manžel Robert Šlemr patřil mezi zakladatele hostivařských filmových ateliérů. Padesátá léta však nepřála tomu, čeho byla Šlemrová symbolem, a tak už pro ni v budovatelském filmu nezbylo místo.
„Potkala jsem ji po letech v Mariánských Lázních, kde hledala zdraví − zbavená divadla, filmu a hlavně příjmů. V elegantních, ale už nemoderních šatech se usmívala na ty, kteří ji zvědavě okukovali. Přitom mi ukazovala jídelnu, kde se lze najíst za čtyři koruny,“ vzpomínala na bývalou kolegyni ve svých pamětech Olga Scheinpfl ugová. Někdejší dáma českého filmu zemřela v zapomnění 24. srpna 1962 v Praze. Připomeňme si Růženu Šlemrovou alespoň dnes její rolí paní Dynderové a roztomilým výrokem „Dyndera! On loudí!“ z komedie Hostinec u kamenného stolu.
Marcela Kohoutová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
