Před 95 lety, 18. prosince 1916, skončila bitva u Verdunu, v níž padlo asi 700 000 vojáků. Postavila proti sobě Francouze vedené maršálem Philippem Pétainem a německou armádu generála Ericha von Falkenhayna. Snad nejkrvavější bitvu první světové války dnes známe už jen jako úsloví, že „je někde ran jak u Verdunu“.
Možná se ptáte, jak souvisí tato bitva s námi, tedy kromě zmíněného úsloví? Od dob, kdy uvolnili Přemyslovci český trůn jiným dynastiím, počítáme slavné bitvy našich dějin spíše na neslavné prohry (mimo husitských). Přesto bojovali našinci v řadách různých armád ve slavných bitvách světových dějin, třebas to nebyla ani naše válka. Češi se objevují i v legendární cizinecké legii, jež byla založena roku 1831 v Alžírsku a své tradice ctí dodnes. Třeba tak, že její příslušníci smí nosit kníry a vousy, na přehlídkách se předvádějí pomalým krokem, ale především ctí zákon − nejtvrdší, jaký byl kdy napsán. Zákon tvrdý jako kámen a také do kamene vytesaný na zdi pevnosti v Marseille: „Legionáři, jste vojáci smrti, a já vás posílám tam, kde se umírá.“ Cizinecká legie se také mnohokrát vyznamenala v letech první světové války, jako třeba v bitvách u Verdunu. Věnujme proto tichou vzpomínku této krvavé bitvě, která probíhala od 21. února do 18. prosince 1916, třeba proto, že zde prolévali svou krev také naši předkové, a nejen na straně Francouzů.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
