V úvodu se přiznám, že pro mne nebylo těžké poznat Kleť (soutěžní otázka z KAMu XI−XII/2011, pozn. redakce), zvláště proto, že jsem tam byl krátce před zveřejněním soutěže na cyklovýletě. U obrázku železniční zastávky Kubova Huť jsem neměl nejmenší pochybnosti, neboť jsem přes tuto stanici mnohokrát jel.
Pracoval jsem totiž jako strojvedoucí a jezdil i na této trati z Volar do Strakonic. Dovoluji si napsat pár vět o službě na této trati, hlavně pak o úseku z Volar do Vimperka. Obsluhoval jsem nejprve nákladní vlaky, které dnes už v tomto úseku nejezdí, poté jsem jezdil na osobních vlacích. Nejprve na motorových vozech řady 131 zvané Hurvínek, později na řadě 152 (potom 810). Byly to krásné služby, měly své kouzlo v každé roční době, neboť trať vede nádhernou šumavskou přírodou. Stanice „Kubovka“ je doslova třešničkou na dortu, a to nejen proto, že je nejvýše (995 m. n. m.) položenou stanicí v České republice. Takže z obou stran − jak od Volar, tak od Vimperka − je to k ní pěkně do kopce. Navíc skoro celý úsek je veden lesy, v blízkosti je například i Boubínský prales.
Rád vzpomínám na proměny přírody v uvedeném úseku, na krásnou jarní svěží zeleň vyrašených buků i na podzimní barvy okolních lesů. Přímo pohádkovou krásu má jízda zasněženou krajinou, kdy je alespoň −15 °C, stromy jsou ojíněné a v záři refl ektorů se zrcadlí třpyt krystalů. Opravdu kouzelný zážitek. Pravda, najdou se i stinné stránky, například když je sněhu moc nebo fouká silný vítr, který působí ničivé polomy. Dnes už si užívám důchodu, ale na práci železničáře stále rád vzpomínám.
Karel Procházka, Volary
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
