John Walker, neznámý anglický chemik ze Stockton-on-Tees (nezaměňovat s Johnem Walkerem, míchačem whisky, známým jako Johnnie Walker), se mohl stát slavným doslova přes noc. Jak tomu ale u převratných objevů bývá, přestože už před 185 lety (1827) zcela náhodně vynalezl zápalku, nebylo mu to nic platné.
Původně jen míchal ve své laboratoři dřívkem potaš s antimonem. Naštěstí ale také škrtl stejným klacíkem o kamennou podlahu, aby se tak zbavil hrudky na jeho konci, a ejhle − vynalezl zápalku. Smůlou bylo, že zápalku ukazoval kdekomu jako salonní trik, ale patentovat si ji nenechal. To stačilo jistému Samuelu Jonesovi, aby už o rok později prodával zápalky ve velkém. Hlavičky zápalek tvořila směs chlorečnanu draselného, sirníku antimonového, gumy a škrobu. Baleny byly po stovce v kartonové, později dýhové krabičce a jmenovaly se trefně − Lucifers. Byl tu ale problém. Silně zapáchaly, při zapálení třaskaly, a hrozilo tak nebezpečí smrdutého kapesního ohňostroje. A protože zvláště u pánů, nosících zápalky často v předních kapsách kalhot, mohlo dojít k nenapravitelným škodám, byly záhy zápalky opatřeny varovným nápisem „škodí zdraví“.
Roku 1830 změnil Charles Sauria chemické složení zápalky a doplnil ji o bílý fosfor. Pach i třaskání to sice odstranilo, objevil se však jiný nedostatek − bílý fosfor je smrtelně jedovatý. Mnozí to poznali na zdraví a dokonale toho využili sebevrazi. Bezpečné zápalky vynalezl až Švéd Johan Lundström (1855), který rozhoření zápalky podmínil škrtnutím o škrtátko. Dnešní zápalky jsou napuštěny parafínem a opatřeny hlavičkou ze směsi okysličovadla, pojiv a plniv. Tedy pokud je nenahradily čínské zapalovače.
Antonín Fridrich
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
