Jak byste reagovali na tvrzení, že antická řečtina, latina, germánština, keltština a dokonce i některé dnešní světové jazyky mají původ ve staroslovanštině? Nechci vás nikterak šokovat, ale je načase si připustit, že naši slovanští předkové měli své předkřesťanské písmo (tzv. slovanské runy). Dosud o nich vědecký svět hovořil jen jako o písmu hypotetickém, které Slované užívali před přijetím křesťanství. Nepřímé důkazy nám však poskytují zmínky o něm již v raném středověku.

Například v 9. století, kdy bulharský mnich Černorizec Chrabr píše „O písmenech“, která před přijetím křesťanství užívali Slované (črty a zářezy, pozn. autora), jejichž prostřednictvím věštili a počítali. Katolíci však kontrují, že dokud byli Slované pohany, neměli písmo, ale jakmile byli pokřtěni, snažili se zapisovat slovanskou řeč římskými a řeckými písmeny po mnoho set let. Současník Chrabra, biskup Dětmar z Merseburgu, popsal dokonce chrám raných Slovanů na ostrově Rujána. Stávaly v něm dřevěné modly, ve kterých byla vyřezána jména bohů, jež představovaly. Přesto označení „slovanské runy“ stále staví na problematických předpokladech. Jde o to, že bychom museli nejprve identifi kovat dávné Venety se starými Slovany. Dovolte mi, abych se o to pokusil.

Venetové z pohledu geografického
Podle antických pramenů obývali Venetové v prvním tisíciletí př. n. l. rozsáhlou oblast severní Itálie. Jižní hranici „jadranských“ Venetů představovala řeka Pád, na severu ji tvořily Alpy a na západě jezero Lago di Garda. Dnes se tato italská provincie jmenuje Veneto a známe i město Benátky (Venezia). Venetové (v Itálii) jsou považováni mnohými odborníky za přímé příbuzné Venetů-Keltů, žijících poblíž dnešního města Vannes (ve francouzské Bretani), baltských Venetů, žijících v okolí Visly a Baltského moře, a Venetů-Tráků.

Nepřímým důkazem spojení pobaltských Venetů s prvními Slovany, kteří sem doputovali z nám neznámých míst, je prokázané splynutí obou národů na tomto území. V žádném případě se nejednalo o pobití či vyhnání Venetů Slovany. Z němčiny víme, že označení původních obyvatel (Weneden nebo Winden) bylo přeneseno také na nové obyvatele − Slovany − die Wende. Důkazem je první písemná zmínka o Slovanech z 6. stol. n. l., kdy se římský historik Jordan zmiňuje o kmeni Venetů, jehož příslušníci se nazývají především Slované a Anté.

Venetština jako důkaz? Příbuznost nejméně čtyř skupin Venetů potvrzuje také venetština, která se dochovala na více než pěti stovkách převážně náhrobních nápisů na kamenech, bronzových tabulkách či keramice.

Ve všech případech se v ní zachovaly společné indoevropské kořeny s latinou, dalšími italickými a indoevropskými jazyky, především pak s germánskými a keltskými. Bohužel se však venetština jako mluvené či psané slovo začala po roce 200 n. l. pomalu vytrácet. Chybí nám ona pomyslná Rosettská deska, na níž byl ve 166 znacích zaznamenán totožný text v hieroglyfi ckém a démotickém písmu vedle řeckého překladu. Jistě by nám příbuznost venetštiny a praslovanštiny prokázala. Nic naplat, pokud by se však slovanská a venetská etnicita potvrdila, bylo by předkřesťanské slovanské písmo starší než například písmo germánské.

Náznaky naší příbuznosti s Venety
Vraťme se k příbuznosti německého označení Vendové pro západní Slovany (wendisch − lužickosrbský). Odborníci, kteří nevěří, že slovanské runy mají základ v písmu pobaltských Venetů, poukazují na nesprávnou interpretaci staroseverského označení „vendarunir“, které bylo překládáno jako „runy Vendů“. Pravdou je, že seveřané Venty (Vendy) označovali slovem vindir, a slovo venda (jako slovesný základ) znamenalo obracet. Opomíjejí však skutečnost, že výraz vendarunir je možné chápat také jako runy psané bustrofedónem. To znamená, že se píše na jeden řádek zleva doprava a na druhém se pokračuje zprava doleva a jednotlivé znaky jsou zrcadlově obráceny. Název je pak odvozen z toho, že se při dosažení konce řádku tah perem nepřerušuje, ale obrací zpět, podobně jako tažná zvířata při orbě. Odtud možná ono slovo vendarunir.

Co na naši příbuznost praví forenzní věda?
Už ze školy víme, že Češi, Moravané a Slezané jsou Slované, kteří do Evropy přišli z východu s praotcem, jenž se však navzdory státotvorným mýtům nejmenoval Čech. Promíchali se snad s Germány, či dokonce Kelty, se kterými nás „jasně spojuje“ neschopnost podřizovat se autoritám? Pravdou je, že opravdových Slovanů je u nás jen asi čtvrtina, stejně jako potomků germánsko-románských a germánsko-skandinávských nebo jihoslovansko- balkánských. Zjednodušeně řečeno jsme směsicí genomů většinově patřících Slovanům, Germánům, Italům, Skandinávcům a Balkáncům s nepatrnou stopovou přítomností Keltů. Molekulární genetika tak z hlediska původu národů nepřinesla nic nového. Můžeme sice pomocí DNA a chromozomu Y poznat původ obou svých rodičů, dvou ze čtyř prarodičů, dvou z osmi praprarodičů, dvou ze 64 prapraprapraprarodičů či dvou z 1024 na devátou prarodičů. Ale poznání původu z tak malého vzorku předků nemá prakticky žádný biologický, ale ani historický význam. Proto, lidi, bděte a neblbněte. Neutrácejte horentní sumy za výzkum svého chromozomu Y u některé z biotechnologických fi - rem. Nemá to žádný smysl. Nechme tuto snobskou módu snobům, a než takto vyhazovat peníze, raději je rozumně investujme − třeba do svého zdraví.

Memento Mrzí mě, že všem, kdo si pohrávají s myšlenkou o svém keltském původu, kazím radost. Pokud se však neurazí, nabídnu jim mnohem atraktivnější alternativu. Bez ohledu na vznik slovanského etnika, který je dodnes zastřen rouškou tajemství, mi dovolte na základě předložených důkazů vyslovit následující teorii: „Venetové a Praslované, stejně jako jejich runy, jsou našimi praotci a pramatkami.“ Máme tak jedinečnou možnost uvědomit si, pokud to tak opravdu je, že patříme k nejstarším národům Evropy, jež měly své vlastní písmo, ventsko- slovanské runy, které naši předkové tesali do kamene možná už v 5. století. Uvědomujeme si, že slovanskými státy jsou Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Černá Hora, Česká republika, Chorvatsko, Makedonie, Polsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko a Ukrajina? Dalšími slovanskými národy jsou potom Moravané, Slezané, Rusíni, Lužičtí Srbové, Kašubové, Veléti i Obodrité. Podívejte se na mapu a sečtěte počet obyvatel těchto států. Nemusíme své vzory hledat u Keltů či Vikingů. Nemusíme se ani se svěšenou hlavou krčit na periferii kolabující Unie. Naopak. Když na to přijde, založíme si unii svou, Slovanskou.

Josef Grof