Vlasta Burian, od jehož úmrtí uplyne 31. ledna již padesát let, se dočkal obrovské slávy, a o to většího pádu. Zkusme dnes na krále českých komiků zavzpomínat trochu jinak.
„Natáčení s Burianem bylo bezprostřední, nesmírně příjemné a všem se zdálo, že to až moc rychle utíká,“ vzpomíná dodnes hvězda plátna Zita Kabátová. „Burian byl také jediný herec, který mohl během natáčení říci Stop místo pana režiséra. On si i sám upravoval text, a i když byl text podle scénáře sebehorší, vždycky našel cestu, jak ho vylepšit. Nakonec mu dal svoje osobité kouzlo, tak jak je známe z konečného výsledku. Vlastík byl prostě geniální.“ „Vlasta měl v sobě víc komiky, než si naše výroba pohyblivých obrázků zasloužila,“ vzpomínal v 90. letech minulého století komik Jára Kohout. „Vždycky říkával, že může být dobrý jen tehdy, když je přítomna jeho milovaná žena Nina. A tak se musela účastnit všech představení. Když onemocněla, dal Burian zavést telefon doprostřed scény a kroužil kolem něho, aby ho Nina doma v posteli slyšela. Já jsem se s Vlastou setkal naposledy v Pezinoku, kde jsme po revoluci hostovali. Nebylo to veselé, byli jsme oba štvanou zvěří. A náš stav tehdy trefně vystihla paní Nina, když řekla, že jí připadáme, jako dva české hrady: Žebrák a Trosky.“
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
