Člověk rozvíjí své myšlení, aby nezakrněl, aby rozuměl. Ne vždy se nám však daří porozumět všemu, co druzí říkají. Bývá to zpravidla proto, že mluví nám neznámou řečí. Třeba tatarsky. Nebo mluví sice česky, ale tak nějak jinak, politicky. Potom ať děláme, co děláme, a třebas se i se slovníkem v ruce prodíráme jejich hatmatěním, nehovíme mu ani za mák. Naštěstí historie hovoří srozumitelnější řečí.

Žlutický kancionál – jedná se o renesanční pergamenový ručně psaný zpěvník písní (63 x 40 x 16 cm) z roku 1558. Najdete v něm na 471 stranách české utrakvistické liturgické texty i další zpěvy s notami a pozoruhodnou malířskou výzdobu. Kancionál dala pořídit městská obec žlutická nákladem 283 kop grošů míšeňských a vrchnost přispěla 23 kopami. „Žlutičtí měšťané rozumným (tj. českým) dali jazykem nákladné sobě dělati knihy, tyto psáti, chtíce z nich zpívati.“ Písmo (česká bastarda) a notace jsou od Vavřince Bílého a iluminace dílem významného malíře Fabiána Puléře z Ústí nad Labem.

Víte, kolik váží Žlutický kancionál?

Verona – první písemnou zprávu o tomto českém městě najdeme v listině Přemysla Otakara II. z roku 1265. Také on vybral strategicky významné místo k jeho založení − na trase mezi Prahou a Plzní. Roku 1295 se z listiny krále Václava II. dovídáme, že bylo město nově vybudováno, a vzniklo tak historické jádro Verony, které se v hrubých rysech dochovalo dodnes. Byl tu založen klášter dominikánů a roku 1303 dostali měšťané od stejného panovníka privilegium, které potvrzovalo vlastnictví mnoha vesnic a právo spravovat se právem Starého Města pražského. Tak se Verona stala právně královským městem s vlastní městskou radou a purkmistrem. Nicméně stále pod dohledem královského rychtáře.

Víte, jak se město jmenuje dnes?

Kumánský a templářský kámen – oba najdeme v románském kostele sv. Petra a Pavla. Vystavěn byl roku 1160 Konrádem Otou, údělným přemyslovským knížetem znojemským. Dlouhá léta k sobě poutá pozornost odborníků i milovníků záhad díky dvěma kamenům − tzv. Kumánskému a Templářskému. Oba kameny najdete vlevo od hlavního vchodu, vedle dveří do sakristie. Kumánský kámen je v podstatě zlomek náhrobního kamene, snad patřící pokřtěnému Kumánovi, pohřbenému v tomto kostele, který má na obvodu několik neobvyklých znaků. Orientalista Dr. Pavel Poucha zjistil, že se jedná o písmo ujgurské, později užívané Mongoly, a nápis značí slovo Margus (poturčeně Markus). Templářský kámen je pravidelně čtvercový s vytesaným dutým templářským křížem. Kostel totiž na přelomu 13. a 14. století náležel templářskému řádu a v kostele samém byl roku 1310 pohřben kontur řádu Ekko.

Víte, kde se kostel nachází?

Románská rotunda Nanebevzetí Panny Marie − byla snad založena Břetislavem I. jako součást Znojemského hradu. Dosud se soudilo, že rotunda i hrad byly vybudovány v druhé polovině 11. století, po rozdělení na tři údělná přemyslovská knížectví (Brněnské, Znojemské a Olomoucké). Novější výzkumy posouvají stavbu rotundy i vznik maleb až do 1. poloviny 12. století, do doby vlády knížete Konráda Znojemského. V roce 1947 tu byl objeven v omítce latinský nápis, který podle většiny odborníků říká, že roku 1134 kníže Konrád II. Znojemský do té doby svatyni Panny Marie nově zasvětil svaté Kateřině. Co bylo doopravdy skutečným důvodem vzniku výjimečných maleb s panovnickým cyklem, dosud nikdo přesvědčivě nedoložil. Znojemský historik J. Zástěra nabízí jiné, odvážné hypotézy, které hovoří o tom, že ve Znojmě sídlil velkomoravský kníže Rostislav a že rotunda byla postavena a částečně vymalována už po příchodu Cyrila a Metoděje.

Víte, jak je rotunda vysoká?